Pro někoho je náhoda prostě jen náhodou.
Pro jiného je náhoda danou záležitostí.
Pro dalšího je náhoda logickým vyústěním událostí.
Je to náhoda?

Ano, pojem náhoda je docela diskutabilní. I když…určitě znáte stav, kdy něco hledáte. Hledáte to usilovně a prostě to nevidíte. A je zcela jedno, zda se jedná o velikou věc nebo o klíče, či malý šperk. Prostě to nevidíte. V lepším případě to časem najdete v horším ne.

To se tak stalo, že rodiče své dcerce zakoupili zlatý šperk. Měl to být dárek k jejím šestnáctým narozeninám. Přišel den oslavy a světe div se! Šperk nikde. Hledali ho a nemohli najít. Přitom ale věděli, kam jej uschovali, přesto jako by se slehla zem. Jak to dopadlo? No, té jejich dcerušce je dnes více, než šedesát let a šperk? Nikdy se nenašel. Náhoda? Nebo ho neměla nikdy dostat?

Jednou jsem se převlékala na koncert a měla jsem na prstu rodový prsten. Při převlékání mi musel sklouznout z prstu, jenže já si toho nevšimla. Přišla jsem na to až doma. Tak to je v háji! Panikařila jsem opravdu docela slušně. Nelenila jsem, zavolala manažerovi a vylíčila mu, co se stalo. No a manažer zase obratem volal do divadla. Ten prsten nikde nebyl, nikdo ho neviděl tři dny. Poté ho náhodou našla uklízečka a byla natolik poctivá, že jej odevzdala. Prsten ležel v sejfu do mého příjezdu. Náhoda? Nebo mi zkrátka patří a měl se vrátit?

A takových příkladů by se dalo najít nespočet. Od nálezu ztracených předmětů, až po obdržení určité informace, nebo získání příležitosti. Někdy se můžete snažit sebevíc a k informaci se nedostanete. Nevíte jak a prostě se nemáte čeho chytit. Jenže si moc přejete informaci mít. A světe div se, vy ji dostanete. Ano, možná to trvalo měsíce, možná to trvalo roky. Ale nakonec ji náhodou dostanete, ačkoli jste v to už snad ani nedoufali.
Náhoda?
Nebo jste to opravdu tak moc chtěli, až jste si vše potřebné přivolali?
Měli jste tu informaci mít?
A proč až teď?
A proč ne později?
A proč vůbec?

Jiná otázka je, jak potom s informací, s příležitostí atd. naložíte. To už je na vás. Nicméně i pro příchod informací, příležitostí, ale i pomocné ruky musíte vytvořit podmínky. Pokud se totiž nedostanete do stavu, kdy budete s tím vším, jak se říká na stejné vlně, nevšimnete si. A nevšimnete si, ani kdyby vám s tím někdo mával před obličejem. Buď si nevšimnete, nebo dokonce odmítnete. Budete mít natolik odlišné vnímání, že zkrátka v nabízených možnostech příležitost, šanci a ani pomoc neuvidíte. A ohledně informace? Nebudete jí věřit. Podívejte se třeba na obrazy, kde se v jednom obrázku ukrývá více výjevů. Každý uvidí to, na co je naladěn. Má své vnímání a svůj úhel pohledu. A o tom je i život s jeho možnostmi. Je naladění člověka náhoda? To asi ne, že? Naladění a případné přeladění je na rozhodnutí každého z nás. A i když to někdy bolí, buď vám to za to stojí nebo ne.
Náhoda? Ne! Priority!

Co fakt, že se náhodou podíváte do určitého místa a něco najdete, či si uvědomíte? Něčeho si všimnete? Dostaví se silný pocit, že se máte někam podívat. Dá se tomu dát krásný punc tajemna, že? Nicméně toto je vysvětlitelné a sice psychologií. Mozek totiž zaznamená daleko více informací, než si uvědomujete. Kdybyste vědomě měli zpracovávat vše, co mozek zaznamená, zblázníte se. Bylo by toho strašně moc a ztratili byste se v tom. Proto si uvědomujete jen profiltrovanou část. Zbytek mozek zaznamená ale bez bližšího uvědomění. Proto někdy „náhodný“ pohled do určitého místa. Proto někdy „náhodný“ pocit. Není to náhoda, je to podvědomá reakce na určitý podnět, který mozek zaznamenal. A je to opět na naladění. Buď je to pro vás něčím zajímavé ,důležité a zarezonuje to s vaším vnitřním nastavením nebo ne. Neobracíte totiž pozornost ke všemu podvědomě zaznamenanému. A věřte, že pouštíte i velice zajímavé a přínosné věci, když s nimi nejste v souladu svým nastavením.
Toto tedy, jak vidíte, náhody nejsou. Jedná se o procesy, které dnešní psychologie velice dobře zná. A je to v podstatě i klíč k tajemství, proč funguje přenastavení priorit a změna úhlu pohledu. A také je to důvod, proč má až tak veliký vliv na dění ve vašem životě plné uvědomění a přijetí faktu. Žijeme totiž ve světě, který je v naší hlavě. Podle toho každý vnímá a reaguje jinak. Vše podle svého úhlu vnímání, který se nezřídka s realitou docela rozchází. Otázka je jiná: jste spokojeni?

Ale co třeba když „náhodou“ jste v určitý čas na určitém místě? Náhoda? Nebo nastavení na určité energetické vlny, a tedy fungování zákonu přitažlivosti? Je v tom tedy i logika?
Opravdu je náhoda jen náhodným nelogickým děním?
A co je to podle vás náhoda?

Zkusili jste se zamyslet, jak by vypadalo, kdybyste žili jen a jen přítomným okamžikem a náhlými pohnutkami k tomu, co dělat zrovna chcete? Vyřadit to, co nechcete? Zkuste sami sebe pozorovat během dne, co vám v tomto ohledu proletí hlavou. Umíte si představit vše realizovat? Začít myslet jako malé dítě, které žije pouze tady a teď! Jenže malé dítě má rodiče…

Jednoho dne, jsem se rozhodla, že budu žít pouze přítomností. Nebudu se stresovat budoucností, nebudu řešit minulost. A budu dělat jen to, co mě baví. Ostatně na to je tolik doporučení, že je přeci hřích to nedělat! Den začíná probuzením. Vstávat se mi ale nechce, takže házím budík do kouta a spím dál. Potom se probouzím a už se mi vstávat chce. Oblékám se, proběhla denní hygiena. Jdu snídat. Otevřu lednici, ale protože se mi včera nechtělo jít nakupovat  (a já přeci dělám jen to, co mě baví) v lednici nic není. Co teď? To mi těžce narušuje můj plán. Nechci jít do obchodu! Hlad nebo obchod? Obchod vítězí. No nic… Jdu do obchodu. Mířím do potravin, ale zaujal mě cestou obchod s obuví. Jé! Tyhle boty jsou fajn a tyhle taky! Nakupuji a odcházím spokojeně dál. Ha, kosmetika! A mě se zrovna chce koupit si nové líčení! Jůůů! V parfumerii zůstává nemálo peněz. Ale co, nebudu se přeci stresovat budoucností, ne? To je přeci trapný a není to IN!

Hele, to je krásná sukně! A už je také moje. Mám krásné pocity z postoje nemyslet na budoucnost, žít jen přítomným okamžikem a dělat jen co mě zrovna v té chvíli baví. To není vůbec zlé. No, a teď tedy něco k snídani. Šup do kavárny! Nechce se mi doma vařit si kafe a mazat chleba máslem a sýrem. A teď…teď se mi chce běžet. Cítím se skvěle. Nechávám tašky s nákupem tam, kde jsou, protože mé náhlé pohnutky jsou jen tak běžet. Běžím, potom chvíli jdu a zase běžím. Kochám se květinami, řekou a příjemným sluníčkem. Najednou se ozve telefon. V návalu euforie ho zvednu.

„Proč jste dnes nepřišla bez omluvení do práce?“
„Žiji jen přítomným okamžikem a dneska se mi nechce.“
Potom slyším jen zavěšení telefonu. Nevadí, žiji jen přítomným okamžikem.

Jdu domů, a přitom mě napadne, že bych se mohla převléknout do té nové sukně, co jsem si koupila.  Mohu se tam zrovna i naobědvat, protože tři hodiny venku strávené během a procházkou přeci jen nějakou tu kalorii spálí. Přijdu do kavárny a tašky nikde. Ptám se obsluhy, nikdo je ale neviděl. No nic, to je minulost. Nebudu se jí trápit, žiji tady a teď! Jen přítomným okamžikem. Jdu se najíst. Po jídle mám náladu si jít zaplavat, ale nechci se trmácet domů a potom zase zpět. Kupuji si plavky, ručník, šampon, sprcháč a jdu. Po cestě do bazénu mě napadne, že bych docela ocenila moře a slunce. Chci k moři. A teď! Prohlížím zájezdy a nacházím. Zítra letím! Jupííí!!! Jdu do bazénu a při cestě rezervuji zájezd. Večer trávím s kamarádkami nad mým oblíbeným koktejlem a vyprávím jim o krásách žití pouze teď a tady. Pouze přítomným okamžikem.

Co na tom, že mě vyhodí z práce?
Co na tom, že jsem se vykašlala na svoje povinnosti?
Stejně se mi do toho nechtělo, že?
Co na tom, že už jsem utratila dost svých úspor?
Vždyť žiji jen přítomností. Minulost je minulostí a budoucnost teprve přijde. Až bude přítomným okamžikem, budu se tím zaobírat. Přeci jen žiji jen přítomným okamžikem a děláním toho, co mě baví teprve necelé dva dny. Co mi tedy bohužel nevyšlo je fakt dělat jen to, co mě baví. Asi na tom budu muset ještě zapracovat, jen zatím nevím jak. Ale to chce jen cvik, vžít se do toho.

Žit přítomností je fajn. Uvědomovat si přítomný okamžik a naplno ho prožít. Co ale opravdu nelze, nemyslet vůbec na budoucnost a dělat jen a pouze to, co člověka baví. Ono totiž i v tom, co máte rádi je mnoho faktorů, které dělat musíte. Ano, musíte. I když byste je klidně oželeli. Musíte, protože jinak byste neměli to, co vás těší. Ono vše stojí čas, trpělivost, úsilí a energii. Vcítit se někdy do nespoutané mysli malého dítěte je fajn, ale mít to jako životní styl?

V dnešní době je ezoterika děsně populární záležitostí. Je mnoho ezopohledů, ve kterých se lidé vzájemně podporují a dovádějí je do extrémů. Musím říct, že jsem nemálo z těchto ezopohledů dodnes nepochopila.
Není mi například jasné, proč chtějí lidé zabíjet své Ego. Možná nevědí, co to Ego je?
Nechápu, proč Stvořitele a Vesmír nazývají láskou. Co konkrétního si pod tím asi představují?
Nerozumím postojům, kdy lidé oddělují fyzický život od duchovního.
Nerozumím tomu, proč někdo bídu dává do jedné škatulky s duchovní vyspělostí.
Nerozumím pohrdání lidmi, kteří nepraktikují určitý duchovní směr.
Nerozumím sporům, kdy pro jednu záležitost je více termínů a tzv. duchovní vůdci se hádají o slovíčka. Nebo o ovečky, kterým chtějí být pastýřem? Nesvědčí to spíše o nepochopení a absolutní netoleranci, než o jakékoli vyspělosti?
Nerozumím ani tomu, kdy lidé mluví s tom, jak málo jim stačí, jak nerozumí těm, kdo se honí za výdělkem, a přitom jsou to lidé, kteří nikdy nemuseli řešit existenční otázky. Dokonce většinou nemají ani rodinu a nemusí se starat o rozpočet.
Nerozumím pohrdání hmotou a životem samotným.

Ego
Jak chcete zabíjet Ego? Ego je přeci osobnost člověka. Jak chcete ubít veškeré své lidské touhy, cítění a svoji osobnost? A řekněte mi, proč byste to dělali? Zabijete vše, po čem toužíte? Opravdu? Nemyslím si, že je to vůbec reálné. A pokud se vám to povede, je to o hluboké depresi, kde se dochází ke zhroucení pilířů jistot a rozkladu osobnosti. Zabíjet Ego je zkrátka jeden z největších nesmyslů. Než se postavíte do opozice, jak je Ego špatné a tužby také, uvědomte si, že i vy toužíte a toužit budete. Bez tužeb vám bude vše naprosto lhostejné. Včetně tak proklamované lásky…Podle mého názoru, ale i zkušeností je lepší kultivace sama sebe a sebepoznání. Sebepřijetí a pochopení. Toto je cesta, která je reálná a vede k vývoji člověka.

Vesmír a Stvořitel je láska.
Jaká láska? Co je z pohledu obrovitého kolosu, kterým energie Universa jsou láska? Myslíte si, že to bude jako v pojetí člověka? Myslíte si, že tyto síly, které my nikdy nemůžeme plně obsáhnout a ani pochopit oslavují lásku? A pokud ano, tak se domníváte, že se jedná o lásku z lidského pohledu? Asi těžce, že? Je rozdíl vidět celé puzzle z ptačí perspektivy a je rozdíl být jeho maličkým dílkem. A možná ani celým dílkem ne, ale jen jednou tečkou na onom dílku. Pro Universum, chcete-li Vesmír je důležitá pouze rovnováha a pohyb. To, co je z našeho pohledu katastrofou, je úplné nic z hlediska obrovitého kolosu, kterým Vesmír je. Navíc ještě přičtěte naprosto jiné časové a prostorové vnímání.

Je to podobné, jako když se mluví se o záchraně naší planety. Podívejte se na dokumenty, čím naše Země prošla a uvědomíte si, že člověk může zničit maximálně sám sebe, nikoli celou planetu. Nejde tedy o záchranu planety, ale životních forem, které známe.

Duch a hmota
Dalším úletem je oddělování duchovna od hmoty. Žijeme ve hmotném těle, které je obydlím pro duši a po dobu života je s ním propojena, Stejně jako se vám bydlí dobře v hezkém domě, či bytu i duše potřebuje udržovaný dům, aby se mohla realizovat. Není to o tom, aby všechny ženy vypadaly jako Brigitte Bardot a všichni muži byli jako Fred Astaire. Jde o péči o sebe. Nelze týrat své tělo a očekávat, že vám bude fajn. Nebude. Naopak začnete toužit o útěku do smrti, nebo si od svého utrpení něco slibovat. Většinou si lidé začnou libovat v nadřazeném pocitu vůči celému lidstvu. Nastoupí touha po uctívání jejich osoby, a to za života i po smrti. Tito lidé se zkrátka chtějí stát svatými a být nadlidmi.

Mnohé duchovní směry poukazují na fakt, že sem duše přichází sbírat zkušenosti z fyzického prožitku a není výjimkou, kdy se poukazuje na to, že duše se může rozvíjet pouze v těle. Mluvíte často o tzv. božské duši a jedním dechem dodáváte, jak jste s ní ztratili kontakt, nebo jak ona nevidí světlo. Prosím vás, copak může božská duše, tzv. Vyšší Já ztratit kontakt s čímkoli? Možná není kontakt vědomý, ale stále je. A díky vibracím Vyššího Já nikdy neztratí kontakt s Jednotou. My však žijeme v duálním světě. A není v kapacitě lidského mozku pojmout vše z Jednoty. Važme si proto těla i duše a važme si daru života.

Kdo nepraktikuje to a to, je méněcenný
Kdo nedělá určitý duchovní směr, nebo nevyznává určité náboženství je méněcenný. Nebo přijde do Pekla a bude se smažit a zažívat pekelná muka! No…hezké, že? Kdokoli, kdo pohrdá druhými pro odlišné životní postoje a názory, zastrašuje, vysmívá se atd., je člověk, který se snaží o nadvládu nad druhými, nebo se skrze ně povyšuje do pozice nadčlověka. Toto ale nesvědčí o duchovní vyspělosti, kterou se tak strašně rádi tyto typy lidí ohánějí. Může se jednat o duchovní poruchu, může se jednat o boj o moc nad druhými. Může se ale také jednat o člověka, který není je nešťastný a toto je forma úniku před realitou. Bohužel to ale není řešení a jen se prohlubují pocity neúspěšnosti, nelásky a beznaděje.

Lidé obětují zdraví, aby získali peníze a potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví.
Tak se znepokojují budoucností, že si neužívají přítomnost.

A žijí tak, jako by nemělo nikdy zemřít a potom zemřou bez toho, aby před tím žili.
(Dalajláma)

Jsou jistě lidé, kteří žijí vyděláváním peněz. Jsou také lidé, kteří to mohou přehánět. Ale právě tento citát s radostí sdílejí lidé, kterým se zrovna peněz nedostává. Buďme na chvíli odpornými realisty. Nemocní nebývají jen lidé, ale také zvířata a rostliny, kteří opravdu peníze neřeší. Co je faktem, že pro divoce žijící zvířata nemoc většinou končí smrtí. Ať už se stanou kořistí dravce, nebo zemřou pro neschopnost lovu.
Nemoc si nevybírá a onemocnět může jak chudý, tak bohatý člověk. Kdo může obětovat peníze, aby získal zdraví, ten je na tom v dané chvíli dobře. Jak dojde na nemoc, jsou prostředky na uzdravení důležité. Vybavte si, kolik peněz se přispívá na lidi, kteří na léčbu nemají…

Tento citát řekl Jeho Svatost Dalajláma. Je v tom sice hodně moudra, ale také hodně odlišného způsobu života. Co se týká hmotných záležitostí jako je jídlo, bydlení, oblečení atd., toto nikdy neřešil. Stejně jako neřešil prostředky na péči o své děti a rodinu. Ano, řeší jiné věci. Je to pravda. Ale už jen fakt odlišnosti životního stylu, prostředků a tím i filozofie je dost pádným důvodem, proč brát citát s rezervou.

Je krásné se nestresovat, co bude. Ale ruku na svědomí, jde to? A když nebudeme myslet i na budoucnost a budeme žít neustále pouze okamžikem, co z toho bude? Když to dovedu do extrému, podívejte se na děti. Ano, jak si správně vybavujete, děti jsou dávány v těchto případech za vzor. Hrají si, žijí tady a teď. A že jede autobus za deset minut a když se nestihne, bude problém, to neřeší.
“No…tak nám to ujelo.”
“Ale já mám hlad a chce se mi do postýlky, húúúúú!”
I toto znamená žít jen přítomností, avšak dovedené do extrému. Tady a teď můžete mít mnoho nápadů, jak prožívat přítomnost. Jen je třeba profiltrovat reálné a nereálného. A to se dělá snáze bez závazků, jakými třeba rodina je. Na druhou stranu rodina dává jiné radosti a krásy, ale také starosti.

Podobné citáty lze slyšet od mnoha slavných osobností. Ti však vyděláno mají a mohou si dovolit dojít k názoru, kdy již nepotřebují brát každou roli, každý koncert a v podstatě vše, co je jim nabídnuto. Vydělané prostředky jim daly svobodu.
Citáty jsou tedy fajn, ale než se jimi začnete ohánět, koukejte na to, jakým způsobem jejich autor žil a žije.

Život je klam
K filozofii pohrdání životem a jeho degradací se dostanou většinou lidé nešťastní a lidé, kteří odmítají dělat určité kroky, které by byly potřeba. Mají tak v sobě alibi, proč nic neřešit. Podívejte se, jak žijí společenstva, kde jsou filozofie, které životem pohrdají. Na jednu stranu v takových zemích uvidíte nesmírnou krásu a luxus, na druhou ale ve většině společnosti potkáte bídu, hlad a utrpení.
Podívejte se, jak žijí právě ti, kdo káží život jako klam. Podívejte se, jak žijí ti, kdo dávají přísliby Ráje a luxusu v posmrtném životě výměnou za bídu v životě hmotném. Nepřijde vám to trochu zvláštní?

Mnoho lidí tvrdí, že se přání neplní. Prý o něco pořád usilují a ono nic. Vysílají neustále své přání, vizualizují a čekají, až jim něco přijde. A…stále se nic neděje. Jsou potom znechuceni a zklamáni. Někdo se urazí, jiný je smutný a další se naštve. Přání však se plní. Jen jinak, než si mnozí představují.

Ve skutečnosti to nechcete
Po něčem toužíte. Přemýšlíte, jak toho dosáhnout. Jste přesvědčeni, resp. přesvědčujete o tom sebe i okolí, že děláte vše možné i nemožné. Říkáte sobě i svým známým: “Tolik se snažím a ono stále nic! Jak to? Nechápu to! No podívej, co vše jsem už udělala…! Nemá to cenu…”
Popřemýšlejte o důvodu své tužby.
Co tím sledujete?
Co si od naplnění přání slibujete?
A chcete skutečně vy sami?
Pokud to chcete jen proto, že naplněním toužíte něco dokázat druhým, nesplní se to. Nechcete to a podvědomě uděláte vše pro to, aby to nebylo. Proč? Protože usilujete jen pro pocit: “Tak, a teď koukejte, jak jsem to dala!” Půjde vám pouze o pocit dokázání cosi druhým. Důkaz, že za něco stojíte. Zároveň budete vědět, že to nechcete se vším všudy. Nikdy nemůžete chtít jen tu líbivou část…tedy chtít můžete, ale nebude to tak. A protože prioritou je pocit: “Koukejte, co vše jsem dala!” toto se vám plnit bude. Jen s největší pravděpodobností jinak, než byste rádi.

Strach
Někdy brání realizaci přání strach. Myslíte si, že určité dění chcete, ale zároveň se třesete jako drahý pes při pomyšlení, že by se to nedej Bože! naplnilo.
Jakmile se přání bojíte a vnitřně jej odmítáte, věřte, že uděláte maximum pro to, aby se to nestalo. Jsou věci, které chtějí lidé prožívat jen ve své fantazii a toužit po nich. Ovšem realita je vždy trochu odlišná od představ, a to už je pro určité touhy nepřijatelné. V těchto případech je opravdu lepší, když zůstane jen u snů. Když se stane, že dostanete tento typ “přání” v realitě, radost mít nebudete…

Chcete to a víte, že to skutečně chcete a potřebujete. A přání se neplní?
Nejprve je třeba přijmout, že vše chce svůj čas. Velká přání většinou vyžadují více času. Chápu, že to zrovna není věta, kterou jste chtěli slyšet. Ale vzpomeňte si: kolikrát se vám stalo, že jste po něčem toužili, o něco usilovali a dostali jste to v době, kdy jste měli jiné priority? Usmíváte se? Ano, toto se stává…proč? Protože v době, kdy jste toužili buď zkrátka nebyl ještě čas na naplnění, nebo jste toužili až příliš. Natolik jste se upnuli na určitý postup a cestu, že vám mohlo přání oděné v jiných šatech skákat před očima a vy jste to zkrátka neviděli. Neuměli jste nechat věci plynout a nutili jste jim určitý průběh. Trvali jste na průběhu více, než na naplnění celé tužby.

Vampyrismus
No, a potom jsou tu případy, kdy lidé dělají maximum, mají oči otevřené, ale vše se vždy podivně pokroutí a hroutí. A to přesto, že mají srovnané priority a dělají potřebné kroky. V tom případě se může projevit energie, která vám nepřeje. Která vám dokonce vše, co vám je posláno doslova sežere. A není to neviditelný démon, ale bývá to člověk. A povětšinou je to někdo, do koho byste to vůbec neřekli. Upír se totiž umí dobře maskovat před zraky své oběti. Zde je jediná možnost a sice zbavit se upíra a jeho napojení. Když je upír hodně hluboko a je dobře “přisátý”, pomůže jen rituál. Více o vampyrismu, manipulaci a výcviku obrany se dočtete v mém e-booku Neviditelná síť. E-book objednáte přes sz na fb, nebo přes “napište mi” zde na blogu.
Předpokládám, že vás napadá ještě otázka kletby. Na tu ostatně myslíte až příliš často. Ano, může se stát. Ale skutečná kletba je poměrně vzácná. Většinou je příčina jinde.

Už víte, jak se přání neplní. Ale jak se tedy plní?
Musíte nejdříve vědět, co a proč chcete. A musíte to skutečně chtít. Potom většinou nastupují vizualizace, jak je přání již naplněno a procítění pocitů ze splněného přání, které vám pozmění vibrace a naladí vás. Zde hodně lidí končí a čeká na zázrak. Jenže ono chcete splnění přání i ve hmotném světě, že? V astrálním to již máte. Je tedy třeba připojit reálné činy. Hmota vyžaduje hmotu. A věřte mi, že se vám do toho často nebude chtít. Vyžaduje to mnoho úsilí, trpělivosti a povětšinou i pro vás nepříjemných kroků. Dokud totiž budete vše dělat stále stejně, přinese to stejné výsledky v různých variacích. Proto je třeba i vystoupení s tzv. komfortní zony.

Opravdu vám toto vše stojí za to, abyste trvali na svém přání? Pokud ano, čtěte dál.
Přát si je třeba v principu. Dám příklad: Hana chce Pepíka, ale Pepíček chce Aničku. Co Hana chce? Trvá na Pepíkovi, nebo chce hezký láskyplný vztah? Pokud chce hezký vztah, nemůže trvat na někom, kdo ji nechce. Pokud chce Pepíčka za každou cenu, nemůže trvat na lásce a ani ne hezkém vztahu. Pokud trvá na Pepíkovi s tím, že ona ho předělá a on se do ní vášnivě zamiluje, je priorita Hany vyhrát a dokázat to. Nikoli Pepík, ani vztah, ale pocit z výhry a moci je priorita. Co, že Pepíček chce někoho jiného? On přeci neví, co chce! Jenže on to ví…

Plní se přání? 
Dříve či později ano. Hana dostane to, co je její priorita, ať je to výhra – i když většinou krátkodobá a štěstí nepřinášející, nebo hezký vztah – i když ne s Pepíkem. Proto pozor na to, co si přejete. Přání se plní. Co ale už mnoho lidí nechce vidět, že i když se přání splní, nebude to tak růžové jako ve snu. Žijeme v duálním světě a vždy všude bude nějaké “ALE.” Jenže to “ALE” musí být něčím vykompenzováno. Čím? Právě vaší prioritou, po které jste tak usilovně volali.

Stalo se vám, že jste usilovali a toužili a v momentu, kdy jste to mohli mít jste to odmítli? V tom případě jste měli nabrat určité zkušenosti a cesta pro vás byla důležitější než samotný cíl. Cíl, o který vám ve skutečnosti nikdy nešlo.

Plní se přání? Ano. Ale víte, co si skutečně přejete?

Karma je prý zdarma. Co si ale lidé neuvědomují, že nic není zdarma. Zdarma není nic, co by stálo skutečně za to. A že za něco neplatíte zrovna penězi? Peníze jsou odměna na vynaloženou energii a čas. Je to odměna vyjádřená hmotou, abyste měli za co žít. Peníze jsou zkrátka prostředek, který vám umožňuje důstojný život.

Za peníze si ale nekoupím určité důležité faktory v životě.
Ano, je to pravda. Nekoupíte si důvěru, ani lásku. Nekoupíte si skutečné hluboké přátelství. Nekoupíte si spokojenost, když ji neumíte prožít. Ani štěstí ne, když jej neumíte vidět. A konec konců ani tu radost ne, když si ji nedovolíte prožívat. Nicméně skutečně si myslíte, že toto jsou devízy, které jsou zadarmo? Jako odměnu za své vynaložené úsilí získáváte právě toto vše. A že neplatíte penězi? To nic nemění na tom, že zdarma to není. Jen namísto financí dostáváte výše psané.

A stejné je to i s karmou. Opravdu je zdarma? 
Karma je zákon příčiny a následku. Je to jednoduše řečeno princip sklízení následků za své činy, přístup, smýšlení atd. Toto je karma, o které kdosi tvrdí, že je zdarma. Ono to ale až tak zdarma při hlubším zamyšlení není.

Karma je zdarma!
Ono se mu to vrátí!
Častý argument lidí, proč nic neřešit. Přitom se to velice často týká situací, kdy by právě ti, co rádi tyto citáty používají, konat měli. Nechali si ublížit. Dovolili na sobě páchat druhému člověku krutosti a nechali se týrat. Týrali zároveň i sami sebe a věnovali energii a svůj čas někomu, kdo to nehodlal nikdy opětovat. Dávali někomu sami sebe a svůj život. Neodešli a stále doufali v nereálný zázrak.

A už hřímá hlas: “Ono se mu to vrátí, hajzlovi!”
Toto však není ani tak na filozofické řešení karmy tyrana, ale na praktické řešení té vaší. Vašeho přístupu. Hledání viníka jen odvádí pozornost od řešení vlastního problému, na který vás osud tak nevybíravě upozorňuje. Je to ve vaší moci vyřešit? Ano! Jen většinou ne tou cestou, kterou byste preferovali. Vaše činy a vaše smýšlení jsou jako magnet. Nejen díky vnějším projevům, ale také díky energiím, kterými se obklopujete a kterými se naplňujete. Dále si uvědomte, že i vy si svým přístupem neustále vytváříte svoji další karmu. A ne hezkou…nedodržujete totiž zákon dávání a přijímání. Dá se tedy říci, že porušujete zákony.

Karma a její smysl
Karma nám dává podněty. Jedná se o nevyhnutelné události, které si musíme na základě svých činů z minulosti prožít. Karma je tedy i lektorem, kdy se učíte přijímat věci tak, jak jsou a až poté k nim zaujímat postoj. Již to, že se učíte přijímat realitu a samotný fakt, že něco nemůžete ovlivnit, tak, jak byste rádi, je velikou školou. Drsnou školou osudu. Co je pro mnoho lidí ještě drsnější a nejsou to ochotni přijmout, že máte vliv na to, co z toho všeho v důsledku bude a jak budete dále žít. Vaše reakce na podněty veškeré další dění ovlivňují. Říká se tomu odpovědnost za své konání a smýšlení. A svoji další budoucnost si utváříte přítomností.
Pozor na zavádějící myšlenky, kdy lidé slyší slovo “karma” a mají okamžitě husí kůži a děs v očích. Karma není jen děsivá a zlá. Karma může být i velice příjemná a radostná. Je to následek příčiny. Každým okamžikem si tedy všichni tvoříme svoji další karmu a je jen na každém, jaká bude.

Pojďme na začátek
Podle mnohých teorií si duše sama tvoří svůj životní plán. Zapíše do akášické knihy, co všechno chce během vtělení prožít. Zanese tam podněty, které se poté skutečně dějí. Je ale nutné podotknout, že duše bez hmotného těla, emocí, tužeb, bolesti a bez konkrétních rysů osobnosti nemá ani ponětí, jak to vše bude jako žijící člověk pociťovat a prožívat. Někdy si proto naloží více, než poté unese a potřebuje pomoc, aby situaci mohla zvládnout. No, řekněme si upřímně, že bez vazeb, tužeb, starostí a aktuálních emocí se to plánuje snadno. Nicméně pojďme z toho vycházet.
Duše si naplánuje podněty. To jsou důležité principiální prožitky, které jsou nevyhnutelné. Jak se k nim postavíte a jak je budete v praxi řešit, to už v plánu není. Následky takových podnětů tedy nejsou jasně definované. Slyšela jsem, že podle toho, jak se k podnětu postavíte a jak jej dokážete v principu vyřešit, se dokonce může další plán v akášické knize přepsat a změnit. Zajímavé, že?

Mám trochu odlišný názor, co se týká přepisování plánu. Duše si přeci dává úkoly, které chce úspěšně zvládnout a nabrat při tom zkušenosti skrze reálný prožitek. Nemyslím si, že by při plánování podnětů myslela na to, že se po celý život bude točit v kruhu jednoho opakujícího se nevyřešeného problému. Jak to tedy chápu já? Při přesně zacílené práci se mění náhled na věc a vnímání celé záležitosti. Jakmile získáte jiný přístup, budete jinak reagovat a tím posunete svoji budoucnost. Proč píši posunete? Protože z mého pohledu jste splnili předsevzatý úkol a můžete postoupit dál. Že by právě toto bylo naplňování plánu duše tak, jak si představovala?

Karma není jen osobní, ale i rodinná
Dá se říci, že rodina je jako dlouhý vlak. Když se chcete z rodinné karmy vymanit, je třeba přestoupit do jiného vlaku. A to často ani nejde.
Co s tím, když se mi to nelíbí? Uvědomte si, že čím více budete slepě bojovat, tím menší vliv na svůj život máte. Boj nikdy nesmí být slepý, když na něj přijde. Na začátku je třeba přijmout rozdané karty. Na druhé straně si je dobré uvědomit, že po mnoho generací se nasbíralo do vaší rodinné karmy nemálo různých zkušeností a energií. A k těm energií vy máte přístup. Jaké energie využíváte, to už je na vás. Tudíž rodinná karma se dá vcelku dobře využít tak, že můžete přestoupit do jiného vagonu s jiným obsahem.

Je karma zdarma? Ne, zdarma není nikdy nic.