Když občas dávám otázku, jakou schopnost byste chtěli mít, často říkáte, že byste rádi telepatii. Přiznám se, že osobně jsem třeba ráda, že můj pes neumí mluvit. Myslím, že bych se někdy divila 😁 A vy chcete být telepati! Článek věnuji tomu, co být telepatem vlastně obnáší a co takový telepat může prožívat.
Většina lidí si představuje telepatii tak, že slyší ve slovech myšlenky lidí. A nejen to! Máte za to, že přesně víte, komu daná myšlenka patří. Tak zde se musím hodně pousmát nad pohádkovou představou. Ono totiž v praxi můžete krásně zachytit mnoho myšlenek, jen neurčíte koho jsou. Často je i přisuzujete sami sobě. Pořád si jste jistí, že nejste telepati?
Ok, jdeme dál. Máme zde emoce. Máme zde psychické rozpoložení lidí. A teď si představte, že jejich nálady a psychický stav hezky vnímáte sami v sobě. Prožíváte to s plnou palbou a samozřejmě to na vás působí. A opět je zde problém: odlišíte to od svého? Těžce! Víte, že pracuji s lidmi a řeším s nimi co si umíte, ale i neumíte představit. Ohledně telepatie a přenosu emocí musím říci, že nikdo, kdo sám se sebou cíleně a ideálně pod vedením po léta nepracuje, to neodliší. A když s tím pracovat umíte, musíte být opatrní při odlišování svého od cizího. Nezřídka své prohlásíte za cizí a cizí za své. Zajímavé, že?
Monika měla problémy. Někdy se cítila dobře, jindy ji zaplavovaly různé nepochopitelné a bezdůvodné emoce. Nezřídka trpěla ztrátami energie, kterou prostě věnovala někomu, jehož stav zachytila a přijala za svůj. Byla kvůli tomu nestálá a dá se říci, že se i bála. Měla dokonce podezření, že trpí psychickou nemocí. Vše, co se v ní odehrávalo samozřejmě ovlivňovalo její chování. Monika je velice senzitivní člověk, který je telepatem. Teď ji čeká práce na tom, aby odlišovala své od cizího a samozřejmě se bude učit pracovat sama se sebou.
Telepatie bez umění odlišení sama sebe od druhých; jejich emocí, prožitků a myšlenek na tu psychiatrii skutečně vede. Normálně vám přeskočí kvůli zmatenosti a chaosu sama v sobě. Mísí se ve vás vaše i cizí myšlenky, pocity, ale i strachy, prožitky, radosti, starosti atd. A takový koktejl má logicky absolutní vliv na vaše vnímání, nálady, psychický stav a samozřejmě chování. To má zase za následek reakce vašeho okolí na vás. Asi si už dovedete představit, co to obnáší.
Ještě pořád toužíte po schopnosti telepatie? A nemáte ji náhodou, aniž si ji uvědomujete?
“Dokud neměl peníze, byl jiný. Já to nechápu, taková změna! To peníze ho zkazily, byl to hodný kluk!”
” Dokud nedostal vedoucí funkci, byl jiný….lepší…”
 
Tak! Stop!
Peníze charakter nekazí. Peníze dávají svobodu. Najednou víte, že určité věci, které nebyly dříve reálné, teď už jsou možné. Začnete si uvědomovat, že můžete opravdu hodně. Všimnete si, že na vás lidé začínají pohlížet jinak. Pokud máte v sobě jasno, nemáte mindráky, nemáte v sobě nějakou hořkost a touhu po pomstě, případně touhu po tom někomu tzv. “ukázat”, nezměníte se. Stanete se jen uvolněnějšími a zůstanete zcela normální. To zní dobře, že? Znám osobně dost lidí, o kterých se dá říci, že jsou opravdu bohatí. A světe div se! Jsou úplně normální. Potom znám pár dalších, co se chovají hůře než dobytek. Prostě si to dávají.
 
Ono i mezi lidmi chudších vrstev jsou rozdíly v chování, že? Není výsadou jen těch bohatých a vlivných zcela odporné chování. Jde to napříč celou společností.
Možná u těch bohatších podvědomě očekáváte vyšší úroveň? Proto si  těch, kdo ji nemá, více všímáte.
Možná se o skandálech hodně píše v médiích. Co je z toho ale pravda? To už nikdo neřeší…
Možná za to mohou i pohádky, kdy: “Byli dva bratři. Bratr boháč a chuďas…”  Jako děti mnozí fandí chudákovi a nevidí, že ten chudák chodí žebrat a nepracuje. Nevidíte jako děti mnoho faktorů. V podvědomí však zůstává princip, že ten bohatý nechce dát chudákovi. Co tomu ale předcházelo? Jak to, že jeden je chudý, a to až tak, že nic nemá a druhý má vše? To nevíme.
Máte potom svět králů, princezen a princů. Nezřídka se na trůn dostane na konci pohádky neurozený a nevzdělaný zachránce princezny. Buď si doplní vzdělání a osvojí si umění určitých mravů, nebo manželství nevydrží. O vedení království raději pomlčet. Bude se muset naučit pohybovat v nové společnosti. Nebude moci zůstat ve všem takovým, jakým byl. Bude dobrým nebo se z něho stane darebák a zloduch? To je ve hvězdách. Pohádky o tom totiž zarytě mlčí. 
Na fajn lidi a na hajzly narazíte kdekoli. V jakékoli společnosti a v jakémkoli státu. Jen to, do čeho tolik nevidíte se vám zdá být lepším nebo naopak horším, než ve skutečnosti je.
 
Potom zde máme lidi, kteří se dostali výše na karierním řebříčku. Prý se změnili. Jasně, že si někdo začne funkci dávat a jak se říká: “Nové koště dobře mete!” Někdy toho vymete více, než by bylo dobré. To jsou lidé, kteří si jsou nejistí. Nevěří sobě, nevěří své funkci a v podstatě se stále něčeho bojí. Někteří se mohou mstít a vyřizovat si své staré účty. Někteří se snaží natolik zalíbit a osvědčit, že jsou papežštější, než sám papež. Toto vše je problém a rozhodně to nemívá pozitivní následky. Pro nikoho.
 
Máme ale lidi, kteří si moc nad druhými neužívají a není pro ně vrcholem jejich existence. To jsou šéfové a lídři, kteří se snaží zajistit dobré fungování firmy a jejího systému. Tvoří pro zaměstnance co nejpříznivější podmínky. Nemívají v práci příliš osobní vazby a jde jim především o funkčnost projektů, o zdárný vývoj firmy, prosperitu, kvalitu atd. Myslíte si, že je všichni budou milovat? Jste na omylu. Ono se totiž ve vedoucí funkci musí dělat i kroky, které nejsou vždy příjemné. Jakožto šéf totiž nemůže být s každým kamarád a vše tolerovat. S takovým člověkem nebudete mít jediný problém, a sice pokud budete dobří ve své práci. Při každé příležitosti to také pocítíte na výplatní pásce, nebo budete chváleni a bude s vámi jednáno vstřícně. Kdo ale neodpovídá požadavkům a výsledky jeho činnosti nejsou uspokojivé, ten pocítí tu nepříjemnou stránku jeho osobnosti.
 
Skutečný lídr vs zamindrákovaný chudák, co dostal funkci
Co je důležitý rozdíl mezi těmi, kdo jsou skuteční lídři a těmi, kdo mají hromadu mindráků a strachů? Skutečný lídr není mstivý a netahá do práce osobní vazby a vztahy. Hodnotí pouze práci. To, že se s někým vesele baví na večírku, je družný a přátelský neznamená protekci. Skutečný lídr totiž odlišuje zábavu od práce. Pokud jste vy sami ve funkci lídra, uvědomte si, že nejde o soutěž popularity, ani o soutěž o nejnepříjemnějšího tvora na Zemi, či největšího drsňáka Vesmíru. Pro bližší info: největším drsňákem je Chuck Norris.
Buďte sví a myslete hlavně na cíle. Zaměřte se na to, aby lidé, kteří svoji práci odvádí kvalitně to také skutečně pocítili. Motivujte svoje zaměstnance, znejte jejich potřeby. Znejte jejich povahu, ať víte, jak s nimi úspěšně jednat. Co platí na jednoho, nemusí účinkovat na druhého. Co jeden pochopí podané určitým způsobem, druhý nemusí nepobrat. Totéž platí i v jednáních s partnery, sponzory atd. Myslete na to a nevnímejte každého tak, jak vnímáte sami sebe. Lidé nejsou stejní…
 

Umíte si představit, že byste si měli za každou minutu strávenou s určitým člověkem platit? Asi teď nevěřícně kroutíte nad mojí větou. Říkáte si: “No to snad nemyslí vážně!! Asi se úplně zbláznila? Jak platit?” Ale představte si to. Přeci jen povolte této myšlence a promítněte si lidi, se kterými trávíte čas. Kolik z nich by vám stálo za to, kdyby se čas platil? Hmm? Šílená myšlenka? Ani ne.

Za každou minutu, kterou s někým trávíte totiž platíte. Ano. Přesně tak. Teď odečtěme terapie a různé služby, které jsou zpoplatněny, protože ti lidé prodávají svůj čas a energii lidem, které vlastně neznají. Podívejte se na čas, který trávíte s kýmkoli. Ano, i zde platíte. Ale ne penězi. I když v některých případech možná i ano, když se zamyslíte. Peníze teď ale stranou! Platíte svojí energií, svým časem. A váš čas a vaše energie je váš život. Takže zjednodušeně řečeno každému, s kým trávíte svůj čas dáváte část sama sebe a svého života.

Umíte si představit, že za každou činnost, kterou děláte byste platili? Ano, i zde platíte. Platíte svým časem a energií. A prožitý čas + vydaná energie je váš život.
Stojí vám vše, co děláte za váš život?
Stojí vám za to všichni, s kým dobrovolně trávíte čas?

V dnešní době si lidé stěžují na nedostatek času. Ale kolik času promrhají ve společnosti lidí, se kterými v být nechtějí (a nemyslím tím čas strávený v práci) a kolik času a tím i svého života obětují něčemu, co jim nic nedává? Jen bere… Kolik času věnují destrukčním a prázdným myšlenkám, které jim neprospívají?
Kde ztrácíte čas vy?
Kde vám mizí kus života, který vám potom chybí tam, kde byste jej ocenili?

Jakkoli strávený čas má velikou hodnotu a říká se jí život. Za vše, čemu věnujete svůj čas platíte vyměřeným časem vašeho života. Nikdo není nesmrtelný a říkat si: ” Ale co, bude příští život!” je stejně nesmyslné, jako si uříznout obě nohy s tím, že v příštím životě přeci dorostou. Zkuste se někdy zamyslet, zda zrovna teď, s těmito lidmi a touto činností chcete platit svým životem?
Stojí vám to za tu cenu?

Jak často slýchávám: “Spokojenost přijde, až budu mít vztah!”
Myslíte si, že to tak je?
Když jste sami, chcete vztah. Jenže když neumíte být spokojeni, když nejste ve vztahu, spokojenost se vztahem sama nepřijde.
Váš argument zní: “Proč? Vždyť přeci chci vztah a ten druhý mě udělá spokojenou a šťastnou!”
 
Moje odpověď vás asi nepotěší
Nikdo vás neudělá spokojeným člověkem, když žijete v nespokojenosti a neumíte si najít to hezké. I když jste sami, je mnoho hezkého a progresivního, do čeho můžete investovat svoji energii a realizovat se. Nenapadlo vás třeba i to, že když jste sami, máte se naučit žít sami se sebou? Třeba jen proto, aby váš budoucí vztah byl opravdu hezkým pro vás i partnera? Mysleli jste na to, že partner nemusí být takový, o jakém sníte? Že bude mít i mouchy, které vám na něm budou vadit? A to si pište, že to tak bude. I vy je máte, jako každý člověk.

Po celý život bude něco, co vám bude chybět a budete se o to snažit. Teď to je vztah. A až v něm budete, bude to něco jiného. Dokud nebudete umět ocenit to, co máte, spokojenost zkrátka nepřijde. Dalším faktem je známý zákon přitažlivosti: “Co vyzařuji, to přitahuji.” Žijete v nespokojenosti a upínáte se na něco, co není? Budete přitahovat totéž a dokud nezměníte své nastavení smýšlení, nezmění se to. Vy se upínáte na vztah, který je pro vás něco jako spása. Jenže hledáte vztah ze zoufalství, ne proto, abyste byli šťastni. A to bude znát i v samotném vztahu. A ještě jedna věc k zamyšlení: když hledáte spásu svého štěstí ve vztahu s druhým člověkem, budete se bát. Nebudete si jisti jím a ani sebou. Vztah pro vás bude Peklem, protože se budete neustále bát rozchodu. A věřte, že vztah a chování vašeho protějšku k vám toto ovlivní. 

 
Co ve skutečnosti skrze vztah hledáte?
Hledáte někoho, kdo vám dá něco, co sami sobě nedáváte. Jste sami v sobě nejistí a nevěříte si. Možná se ani nemáte rádi. Když si ale nevěříte vy, jak můžete věřit druhému? Když se nemáte rádi, jak vás má mít rád někdo jiný? A když to tak bude, budete neustále o tom pochybovat. Vztah sama k sobě vždy bude odrážet vztah s druhými lidmi.

Neříkám netoužit a nechtít. Neříkám nesnažit se. Takovou blbost ode mě nikdy neuslyšíte. Ale i když máte cíl, musíte si být i v současnosti vědomi toho, co máte a co vám to poskytuje. Ne žít v iluzi, že se vám změní vnímání v momentu, kdy budete zadaní. Jo, na pár měsíců asi ano. Když budete v opojení a euforii, že to konečně přišlo a budete čekat na zázraky a životní změny, které jste sami neudělali. Budete čekat, že je za vás udělá právě vás partner. Jenže jsou záležitosti, které za vás nikdo udělat nemůže a už vůbec ne partner, kterému stejně ve skrytu duše nevěříte. V horším případě partner, který vás nemá rád a je s vámi pro určité výhody, které mu poskytujete. Budete stále nespokojený člověk, který se časem začne upínat k další věci, která ho udělá šťastným. A vztah? Ten mezitím vezme za své, i kdybyste vedle sebe měli toho nejideálnějšího partnera.

Vše souvisí se vším. To víme, ale…
Když za mnou přišel Pavel s problémy v práci, využili jsme i karty. A světe div se! Karty neukazovaly práci, ale jeho vztah s manželkou. Vztah byl hodně špatný. Pavel ale rázně oznámil: „Vztah mě nezajímá, já chci řešit pouze finance!“ Tak jsem Pavlovi řekla, že se finance bohužel v jeho případě odvíjí od nefungujícího vztahu.

Jak se to možné?
Vezměme to po pořádku. Pavlovi přestal fungovat vztah. Namísto, aby začal na vztahu s manželkou pracovat, začal vyhledávat milenky. To, co dříve dělil mezi práci, rodinu a relax, obětoval milenkám. Milenky mu sice dávaly pocity, které mu v práci a doma chyběly, ale bylo dočasné a rychle pomíjivé. Nebyl to tzv. pilíř jistoty. Dále tu byl fakt, že nechtěl, aby se cokoli provalilo. Takže zde nastoupil i strach. Strach z toho, co bude, když přijde domů. Žil v nejistotě, co kde praskne. Pavel si toho ani nevšiml, ale změnil se. Už to nebyl ten bystrý, pružný a rázně jednající člověk. Už to nebyl charismatický Pavel, jak ho dříve znali. Stal se roztěkaným a nesoustředěným. Buď se tedy Pavel odhodlá k řešení problémů doma, čímž se u něho srovná i práce, nebo to neskončí dobře.

Stejně tak, jak může zničit vztah kariéru, může nespokojenost v práci zničit vztah
Když budete chodit do práce, kde budete permanentně nespokojeni a nebudete situaci řešit, časem si začnete pracovní mindráky tahat domů. Budete se samozřejmě chovat jinak, než jste se chovali, a to vyvolá změny chování i u vašeho protějšku. Vy si začnete vylévat vztek doma, místo abyste řešili problém v jeho jádru. Stanete se morousem, kterému není nic dobré a je neustále podrážděný. Tím od sebe začnete odhánět druhé lidi. A ty nejbližší! Ty, kteří vás mají rádi, začnete trápit. Ano, mohou se vám snažit pomoci, ale vy už můžete být v takovém stavu, že pomoc nepřijmete. Dále je problém, že vaši blízcí začnou hledat vinu v sobě. Ne ve vaší práci a neřešeném problému u vás, ale sami v sobě. Proto se také říká a je to pravda: „Nikdy nebuď lékařem svým nejbližším!“ Podobnou větu jste slyšeli v Básnících. Vaši blízcí nakonec budou stát před rozhodnutím, jestli se nechají ničit dál, nebo mají odejít. A nevěřte, že toto láska unese a zachrání. Vztah můžete zachránit jen vy.

Zdraví
Vše souvisí se vším, proto zde zmíním ještě jednu důležitou stránku života a tou je zdraví. Když například budete příliš někomu podléhat a neudržíte si svůj osobní prostor a priority, změníte držení těla. Začnete se hrbit, čímž dáváte najevo podřazenost. Samozřejmě se časem nebudete hrbit jen před jedním člověkem, ale stane se to vaším postojem těla. Ničíte si záda a ta začnou bolet. Vy se ale hrbíte čím dál více a tím se bolest stupňuje. Tím, že okolí dáváte najevo svým držením těla, mimikou, gesty, slovy a celkovým dojmem najevo přílišnou submisivitu, budete terčem zneužívání možná i šikany. Mnoho lidí si myslí, že potom stačí léčit jen duši. Není to pravda! Budete muset začít něco dělat i s nápravou těla. Když pominete jedno, druhé vás vrátí tam, odkud jste vzešli. To znamená, že je třeba rovnat jak záda, tak duši. Jinak jedno bude ohýbat druhé.

Když si představíte souvislosti, je to jako copánek. Vše je propletené a vše spolu souvisí. Když se tedy neřeší jeden dlouhodobý problém, bude na sebe nabalovat další a další. A to z různých oblastí vašeho života.

Proč k těmto situacím dochází?
Může to být strach ze změn.
Může to být strach z činů a jejich následků.
Může zde hrát roli neochota ke změnám postojů a chování.
Může za tím stát i lenost.
Mohou zde být problémy se sebevědomím a zdravým sebehodnocením.
Příčina problému může být i každého jiná. Jádro, proč k tomu dochází často bývá zdánlivě nesouvisející s viditelným problémem. Jenže dokud ono pověstné „jádro pudla“ neodhalíte a nezačnete ho efektivně řešit, problémy se nezlepší. Naopak, bloky se budou prohlubovat.

Proč?
Je zde zákon přitažlivosti. Co vysíláte, to dostáváte. V základním principu je to o tom, jak přistupujete v hloubce sami k sobě. Nevěříte si? Jak potom můžete chtít, aby vám byla svěřena důvěra? Nemáte se rádi? Budete přitahovat lidi, kteří vás zneužijí. Je to o tom, čím se prioritně v hlavě zaobíráte a jak se uvnitř sebe cítíte. To se potom stává realitou. A můžete vysílat milion přání o zlepšení. K tomu nedojde do té chvíle, než začnete se změnami u sebe. Jak se říká: „Vše je v hlavě!“