Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Co je to svoboda? Položím otázku trochu jinak: co pro koho znamená svoboda?
Začněme u dítěte. Po svobodě touží člověk již v dětském věku. Co si ale dítě představuje pod tímto pojmem? Kdo je z pohledu dítěte zcela svobodný? Je to ten, o kom si dítě myslí, že si může dělat, co chce a tím je dospělý člověk. Vzpomeňte si na to, jak jste vnímali svět dospělých lidí jako děti. Také se vám zdálo, že mohou vše? Mohou si jít, kam chtějí a nemusí nic vysvětlovat. Mohou být dlouho vzhůru a dívat se v televizi na jakýkoli pořad. Když vstávají, nikdo nad nimi nestojí a nerozčiluje se, když odmítají otevřít oči. Nikdo je nenutí čistit si zuby, uklízet si pokoj atd. Dospělí mají peníze a z hlediska dítěte mohou koupit cokoli. Jsou to oni, kdo rozhodují, kdy a kolik dítě sní sladkostí, přičemž by dítě nejraději snědlo celou čokoládu najednou a nejlépe před obědem. Toto je pohled dítěte na dospělý svět z hlediska svobod. Ano, dítě má v ledasčem pravdu, toto jsou svobody dospělého světa. Co ale dítě nevnímá, že vše má své následky.

Jak je to tedy se svobodou? Mohu se rozhodnout, jakým způsobem života budu žít. Dnešní doba dává právo volby i v tom, zda bude člověk pracovat, či nikoli. Pokud ale nebudu vydělávat peníze, nepoplatím složenky. To je zase daň za nic nedělání. Mohu se rozhodnout o mnoha záležitostech, ale každé rozhodnutí přinese následky, ať již pro mě dobré, nepříjemné, nebo dokonce postih a trest. Tato fakta ale z dětského pohledu nevnímáme. Čím více svobod (možností volby) člověk má, tím více musí hledět na následky svých činů. Čím více svobody mám, tím více je třeba znát své priority. Čím více sleduji naplňování svých priorit, tím více sebekázně při jejich naplňování musím mít. Pokud se například rozhodnu, že nebudu v zaměstnaneckém poměru, ale budu podnikat, bez jasných priorit a sebekázně spojené se schopností organizace svého času velice rychle zkrachuji. Nebude sice nade mnou stát zaměstnavatel, významně poklepávající na hodinky při pozdním příchodu, popř. při urgování dokončení zadané práce, ale přijdu o zakázky.

V dnešní době je populární hlásat: dávejte svobodu! Jistě, proč ne? Ale… Představte si situaci, že máte psa. V rámci jeho osobní svobody jej nebudete cvičit ani nijak vychovávat, aby se zachovala přirozená osobnost. Pes nezná ani základní povely a nemá žádná omezení. Vy vezmete svého psa na procházku, a protože si musí užít svobody, pustíte ho. Po hodince běhání za psem po louce už na vás začne tlačit čas. Místo, abyste se začali oblékat do práce, zoufale skáčete po psovi šipku do trávy ve snaze ho odchytit, kdykoli kolem vás nadšeně a svobodně proběhne. Pes se dobře baví a hraje si s vámi. Po další půlhodince se vám podaří psa odchytit a vy, celí zelení od trávy a s hlínou ve vlasech, běžíte domů. Do práce přicházíte samozřejmě pozdě.
Bylo vaše svobodné právo pustit psa na louce? Ano, bylo. A bylo zase právo psa se nenechat chytit? Jistěže… Takže kde je problém? Vždyť to byla přeci svoboda pro oba dva! Problém je ale v tom, že vše má důsledky. Kdybyste psa cvičili, na zavolání k vám pes přijde. Dalším faktem je, že pokud bude pes znát pravidla, bude se cítit jistěji a bude s ním příjemnější život. Mimochodem, ve psí smečce musí jedinec respektovat pravidla smečky, jinak bude nemilosrdně vyloučen. Jak je to tedy se svobodou?

Někteří lidé nechtějí přijímat společnost a její pravidla. Zde je samozřejmě svobodná volba, jestli budete žít ve společenství, nebo se vyhraníte pouze sami pro sebe. Nebudete tedy využívat výhod společnosti a vše si uděláte sami. Láká vás to? Pár let nazpět se jeden muž se rozhodl právě pro tento krok. Opustil zaměstnání i byt a odstěhoval se do lesa. Zde si postavil ze dřeva srub, žil z toho, co našel v lese, či co se mu podařilo ulovit. Myl se v potoce a užíval si pocitu, že společnost a její výhody nevyužívá. Potom přišel podzim, začalo se ochlazovat a lidé mu donesli oblečení a teplé boty, aby mu nebyla zima. V zimě mu zase nosili jídlo a on si začal uvědomovat, že ačkoliv žije v lese a mimo společnost, stejně ji využívá. K vlastnímu zděšení si uvědomil, že společnost pouze využívá a nijak do ní nepřispívá. Začal se cítit jako parazit. Po půl roce života mimo společnost se vrátil zpět do zaměstnání a začal žít normálním způsobem života. Byla to jeho svobodná volba a je pravda, že své zkušenosti nikdy nelitoval. Říká, že mu otevřela oči.

Kapitola sama o sobě je svoboda slova. Všimněte si, kolik agresivně a až sprostě se vyjadřujících lidí, se svobodou slova ohánějí. A to zejména v případě, kdy s nimi někdo nesouhlasí. „Můžu si říkat, co chci! Mám na to právo!“ Co ale již dotyčný příliš neuznává, je právo druhých na totéž. Když se více zamyslíme: jak může člověk, který se ohání právem na svobodu vyjádření svého názoru, upírat totéž jiným? Opět jsme u principu příčiny a následku. Když já řeknu „A“, musím počítat s tím, že přijde někdo, kdo řekne „B“. Způsoby vyjadřování názoru jsou také kapitola sama o sobě. Při komunikaci by měly být zachovány určité hranice a člověk by měl přemýšlet nad tím, jakým způsobem bude své postoje prezentovat. Jsou ale lidé, kteří se řídí pravidlem, že máme přeci svobodu a oni se mohou vyjadřovat jakkoli. Je toto svoboda?

Umíte si představit, že by na jeden den všichni lidé podlehli názoru, že když je svoboda, mohou si dělat, co chtějí, a to bez jakýchkoli omezení? Jak by to dopadlo? Jednalo by se vůbec o svobodu? Čí svobodu? Svoboda jednoho by končila tam, kde by začínala svoboda druhého, zpravidla silnějšího a agresivnějšího. Svobodu tedy nelze pojímat tak, že neexistují pravidla. Není lepší svobodu chápat jako právo na rozhodnutí o tom, jakým způsobem chci žít svůj život? Není lepší pojímat svobodu jako možnost k realizaci svých cílů a priorit? Na to je ale nutné poznat své skutečné priority, získat sebedůvěru v jejich realizaci a také mít vůli k jejich naplnění.

Svoboda není o nerespektování pravidel, o výmluvách, ani o anarchii. Svoboda je o možnosti rozhodnutí. Za vše, a to i za svobodu, se platí. V tomto případě platíme plnou odpovědností za svá rozhodnutí a za své činy i s následky.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *