Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

“Odpouštějte, musíte odpustit! ” Toto slyším a čtu v mnoha příspěvcích na sociálních sítích i v některých knihách. “Odpusťte a bude to super! Musíte odpouštět!” Toto už je dost silná “masáž” a lidé se cítí pod tlakem. Vnímají, že je pro ně těžké určité věci jen tak odpustit, a proto se do odpouštění nutí používáním různých technik, které mají často až sebe destrukční efekt. Byla jsem několikráte svědkem toho, jak si lidé dokola opakovali: ” Odpouštím , že jsi mi ublížil! Odpouštím, že…” V hlase se jim ale spíše, než odpuštění odrážel vztek, nenávist, lítost, nebo čím dále větší zatvrzování se a rostoucí bloky. Pocity ublížení se zvětšují a vy jste v čím dále větším stresu. “Ne, musím odpustit!” A znovu: “odpouštím…”

Je toto ale skutečné odpuštění? Může vést tento, až násilný, tlak k upřímnému odpuštění? Nebo spíše k prohloubení problému? Vede toto ke svobodě?

Odpuštění není povel, který se učí jako když se cvičí pes. Odpuštění je stav, ke kterému je nutno postupně dojít. Odpuštění, to skutečné odpuštění, přijde časem samo. Najednou pocítíte, že vás minulost již nezraňuje. Co bylo, to bylo….stalo se.
Odpuštění není zapomenutí, ale výsledek cesty, která začíná od přijetí až po smíření se s uplynulými událostmi a jejich průběhem. S tím, jak se k vám někdo jiný choval, nebo s tím, jak jste se zachovali vy sami. I k odpuštění sám sobě vede nelehká cesta, po které je skutečné odpuštění třešničkou na dortu, která se najednou přirozeně a nenuceně objeví. Jedná se tedy o proces, a ne krátkodobý. Některé prožité věci se dokonce odpustit nedají, ale to už jsou krajní případy.

Proto, nevymáhejte po sobě odpuštění za každou cenu, úlevu vám to nepřinese. Je nejdříve nutné přijmout minulost, nebo povahu určitého člověka, a smířit se s tím. Ani přijetí však není jednoduché. Dále je nutností přijmout sama sebe a své reakce na danou situaci. To je asi to nejtěžší.

Lidé, kteří byli vystaveni týrání (ať už psychickému, fyzickému, či kombinaci těchto dvou), těžce nacházejí sami sebe a bez pomoci to prakticky není možné, protože se k procesu sebepřijetí váže až příliš změn úhlu pohledu a uvědomování si svých prožitků.

Je to dlouhá cesta a začínat odpuštěním, je začátkem od vrcholu snahy. Když budete chtít vylézt na Mount Everest, nemůžete začínat s tím, že teď již musíte stát na vrcholu hory! Zlobíte se na sebe, jak je možné, že tam ještě nejste? Jenže jak tam můžete být, když jste si ještě ani nekoupili letenku do Himaláje…


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *