Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

 

“NE!” Krátké a výstižné. Slovo, které nezabere ani vteřinu. Slovíčko, které je pro většinu lidí doslova noční můrou, a to v obou svých aspektech. Jedná se jak o strach NE říkat, tak strach NE slyšet.

Začnu strachem slovo “NE” použít. Proč lidé často nedokáží říkat “NE”? Vždyť jde často nejen o odpověď na otázku, požadavek, nabídku, ale i vyjádření vlastního názoru. Jedná se tedy o poměrně dost důležité slovo, bez kterého dochází k řadě nedorozumění. Bývám často svědkem, jak lidé krouží kolem tohoto slova jako kolem horké kaše tak dlouho, až nakonec řeknou “ANO”. Následek není příliš povzbudivý. Objeví se vztek sama na sebe, či pocity zoufalství, nebo otázka: „Jak to zvládnu? A chci to vůbec zvládat?“ Ne, nechci…. Pouze člověk nedokázal říci v pravý čas “NE“.

Proč lidé slovo “NE” nepoužijí?
Prvotní emocí bývá strach, u některých lidí dokonce až pocity viny, když cokoli odmítnou. Někdo si myslí, že když všem hned nevyhoví, lidé ho nebudou mít rádi. Snaží se vyhovět všem a za každých okolností. Výsledek je takový, že dotyčný nic nestíhá a zároveň se zcela ztrácí v požadavcích druhých. Důsledkem je dezorientace, kdy sám neví, co je jeho skutečné přání a co je požadavek a očekávání jeho okolí. Nastupují pocity frustrace a malého, nebo žádného, ohodnocení jeho snahy. Bohužel je zde fakt, že sebeobětování nikdo neocení. Takový člověk nebývá uznávaný ani vážený, svým okolím. On sám se bojí, že když přestane dělat věčného otroka, lidé ho nebudou mít rádi. Očekává uznání, pozornost, lásku, či pomoc druhých, jako zpětnou vazbu. Paradoxem je, že tento model chování má k výslednému očekávání a doufání ve zpětnou vazbu asi tak daleko, jako je to od nás do Austrálie.
Velkým problémem je, že někteří lidé jsou již od dětství vychováváni tak, že vyhovět je jejich povinností. V případě, že tak neučiní, páchají pomalu těžký hřích. Toto způsobuje doslova Peklo v duši, kdy se člověk ocitá jako vězeň mezi výčitkami svědomí, že zase na něco přistoupil, a zároveň pranýřováním sama sebe za případné odmítnutí.
Tyto zažité modely lze změnit. Jde to těžce a pomalu, ale je to.

Ještě se je na místě, abych se zmínila o skrytém strachu slovo „NE“ použít. Jedná se o situace, kdy z jakéhosi podivného pocitu slušnosti něco nabízíte, nebo jste vystaveni tlaku svých blízkých, kteří se vám snaží namluvit, že „to pro vás přeci nic není….“ Ale vy cítíte, že to pro vás “něco je”. Nechcete nic nabízet. Nechcete za daných okolností nic dávat. Jenže nastupují výčitky. Tlak se stupňuje, vy nakonec podléháte a děláte něco, co jste vůbec nechtěli. Výsledkem je vztek sama na sebe, že jste udělali něco, s čím se neztotožňujete. Dokonce zjišťujete, že jste kvůli tomu, co “vám přeci nic neudělá”, zanedbali vlastní důležité záležitosti. Takových situací časem přibývá a člověk se cítí jako mezi mlýnskými kameny, které ho pomalu drtí. Neděláte to, co je pro vás důležité, ale děláte to, co pro vás, podle mínění okolí, přeci “nic není”. Lidé nakonec upadnou do modu “musím to udělat”. Tím se stupňuje nejen stres a tlak, ale také pocity viny za každé slovo “NE”, dokonce i za pomyšlení na toto slovíčko! Nakonec odpověď “NE!” přestane existovat a člověk stane se otrokem toho, co “přeci pro něho nic není.” Jenže toto formuje další vývoj života.
Ptejte se: “chci to opravdu udělat?” Pokud ano a nejste v konfliktu sami se sebou, je to v pořádku. Zkrátka vyhovíte, či nabídnete proto, že sami chcete a tomu budou odpovídat i vaše vnitřní pocity.

Bojíme se slyšet a prožít “NE”
Kolikráte jste něco chtěli, po něčem toužili, ale nikdy jste to nezkusili? Mnoho lidí slyšíte, jak často opakují: „To já, kdybych to zkusil, tak by to vypadalo jinak. Já bych vám to ukázal!“ Neukázal. Iluze v hlavě, která není realizována, nikdy nebude realitou. Domněnka není faktem!
Jak často jste věřili, že je něco samozřejmostí i pro druhé, tudíž není třeba si o to říkat a nestalo se nic? Kolikráte jste doufali, že konkrétního člověka napadne něco udělat, ale nikdy jste o to nepožádali? Neopomíjejme fakt, že druzí nečtou vaše myšlenky, stejně tak, jako nečtete vy jejich. Strach z odmítnutí je ale zcela zbytečný. Buď něco získáte, nebo to nemáte nadále a situace se nemění.

Cítili jste někdy potřebu si ujasnit situaci s druhým člověkem, ale rozhovoru jste se vyhýbali jako „čert kříží“ z obavy, že se nenaplní vaše očekávání? Strach z odmítnutí je strachem ze zničení iluzí. Nepostavení se realitě a doufání v iluzi, je ale vnitřní masochismus. Pokud něco není v pořádku, vnímáme to sami velice dobře, a proto se i lidé často bojí přímé konfrontace. Nechtějí to slyšet. Zakrývají si uši, oči i ústa. Je to ale řešením? Na jak dlouho? Dotyčný pouze čím dál více propadá strachu ze zhroucení iluzí. Druhá alternativa strachu je obava, že to není v pořádku, ale realita je jiná. Zde rozhovorem jen získáte a přestanete sami sebe týrat někdy až hororovými scénáři.

Vyplatí se vám slovíčko „NE“ zařadit do svého slovníku, i do svého života?

 


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *