Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

 

Často přemýšlím nad otázkou: co je to láska? Tuto těžkou otázku mi položil nejeden klient. Ale domnívám se , že je třeba ptát se trochu jinak. Nemyslím si, že existuje jednotná definice prožitku a pojetí lásky pro všechny lidi. Také je otázka, jakou lásku člověk zrovna pociťuje a nad láskou ke komu, či k čemu přemýšlí. Předpokládám, že budete jinak prožívat lásku ke svému partnerovi a jinak budete pociťovat rodičovskou lásku. Mnoho lidí miluje svého domácího mazlíčka, milujete svoji práci, své koníčky atd. Pro toto vše je používaný pojem láska. Láska je velice těžce definovatelná a už vůbec se nedá nijak zobecňovat její prožívání, protože každý člověk je jiný…

Ptala bych se tedy jinak: co je z vašeho pohledu láska? Jak ji vnímáte? Kdy ji začínáte pociťovat a co si od lásky slibujete? Každý si bude na tyto otázky odpovídat jinak. Pro někoho je láska pohlazení a podpora, pro dalšího krásná slova, pro jiného člověka zase záplava dárků. Pro někoho absolutní oddanost, a až psí poslušnost; pro druhého svoboda, tolerance, uznání a respekt. Mnoho lidí si lásku spojuje s adrenalinem, kdy prožívají velice silné emoce a vnitřní napětí. Mísí se zde touha s utrpením a se snahou získat si srdce druhého. Určití lidé tyto prožitky vnímají jako lásku pouze do té doby, dokud je jejich protějšek nedosažitelným. Ve chvíli, kdy jim začne lásku oplácet, pocity adrenalinového prožitku mizí a tito lidé zklamaně odchází se slovy: “To nebyla skutečná láska…” A toto je i jedním z důvodů poměrně rozšířeného názoru, že nejsilnější láska bývá ta, která nebyla nikdy nenaplněna. 

Co je tedy láska? Jak člověk vnímá lásku? Co si kdo představuje pod láskyplným vztahem? Kdy se cítíte být milováni? Co potřebujete, abyste se tak cítili? Co očekáváte od lásky? Jakou formu lásky potřebujete ke své spokojenosti a kolik lásky dáváte sami sobě?

Láska je jako květina, o kterou je třeba citlivě pečovat, aby neuvadla.

Často se setkávám s názorem: “Dávej hodně lásky svému okolí! Dávej lásku bez ohledu na vše, láska je hory přenáší!” Proč je ale tolik lidí, kteří se snaží pomáhat a rozdávají lásku druhým, osamocených a zklamaných? Proč se jim láska nevrací? Mají pocit, že když rozdávají lásku, tak přeci jim Vesmír musí lásku posílat a vracet! Dávat lásku je krásné, ale je třeba ji i přijímat. O tom se mluví méně a jako bonus navíc: kde jste vy? Dáváte lásku, skutečnou lásku, sami sobě? A co přijímání lásky, kde je? 
Pokud dáte lásku sami sobě, budete ji dostávat i od druhých. Je o naladění se na vlnu, že lásku nejen dáváte, ale zároveň i přijímáte. Nelze pouze jednostranně vysílat a očekávat odezvu, ve kterou často ani vnitřně nevěříte. Ke skutečné a naplněné lásce je třeba lásku přijímat i vysílat.
Když budete hladovět a veškeré jídlo odevzdáte, nemůžete očekávat svoji sytost. Je to tak i s láskou. Dokud lásku nedáváte i sami sobě, budete se neustále pohybovat v oblasti touhy po lásce a neustálém hladu. Tímto přitáhnete pouze sobce, který se nakrmí, zneužije vás a vy se budete trápit.
Nepleťte si lásku s nenaplněnou touhou a s hladověním. Skutečná láska je sytost, ne hlad. 


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *