Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Adéla se krčí v koutě a nad ní hřímá hlas: „Nemysli si, že jsi jediná na světě! Takových jako jsi ty, můžu mít…desítky! Myslíš si, že jsi nenahraditelná? Tak to se holčičko pleteš!“ Adéla pláče a uvědomuje si, že není nic. Nic neznamená. Je jako jedna součástka ve stroji, která se dá nahradit. Uvědomuje si, že nemá šanci si najít nikoho jiného, protože takových jako ona jsou zástupy…

Věta: „Všichni jsme nahraditelní!“ se stala strašákem dnešní doby. Nejen v zaměstnání, kde jí poměrně často hrozí šéf, který proklamuje, jak na vaše místo stojí zástupy, ale bohužel i v soukromých vztazích. Pojďme se podívat na důsledky této věty.

Zaměstnání
„Všichni jste nahraditelní!“ Tak dlouho vám tuto větu někdo dokola opakuje, až na vás začne působit. Začnete si připouštět, že nemáte nic, co byste mohli udělat lépe než někdo jiný. Začne ve vás hlodat červíček, že nejste ničím jedineční. Začnete se dusit myšlenkami, že nemáte co nabídnout a v podstatě jste jen součástka jakéhosi stroje. Pasujete se na součástku stroje, která se kdykoli jednoduše vymění. Začínáte se na své okolí dívat stejně? Začnete vnímat lidi jako součástky stroje? Někdo ano, jiný ne. Ale prakticky všichni lidé dostanou časem strach. Strach, že budou vyměněni. Když k tomu přičtete klesající sebevědomí, mizející sebeúctu a nulové pocity sebehodnoty, dochází k destabilizaci a nesoustředěnosti. Co se stane? Lidé začnou dělat v přílišném presu chyby. Jedna chyba ke druhé a máte tu výpověď. „Ano…oni to říkali“ opakuje si dotyčný: „Jsem nahraditelný!“ Jak se takovému člověku bude hledat jiné místo? Je schopen sám sebe „prodat“? Jaké to má další důsledky? Lidé podlehnou pocitům marnosti a stávají se chodícím uzlíčkem nervů zralých na psychiatra.

Soukromé vztahy
Typický je příklad, kterým jsem článek uvedla. Adéla se zamilovala do dokonalého muže. Všechny ženy po něm toužily. Je sexy, byl galantní, je dobře situovaný. Dokonalá partie! To si myslela i Adéla, dokud s ním nezačala žít. Začalo to drobnými narážkami, jak to, či ono někdo zvládne lépe nežli ona. Tak se snažila více. Potom se k tomu připojilo srovnávání s jeho ex, které podle jeho slov byly…jak že to říkal? „Byly absolutně neschopné. Ale ty určitě budeš jiná, tím jsem si jist!“ A Adéla se snažila ještě více. Vše se točilo kolem potřeb Zbyška a Adéla se v něm začala ztrácet. Začala ztrácet samu sebe. A co dál? Když vše dělala jen a jen pro něho, když vše přizpůsobila svému partnerovi, přišla na řadu věta: „Jsi nahraditelná!“ A Adéla se bojí. Žije v neustálém strachu, že jednou nastoupí na její místo jiná žena. Ptáte se, proč s ním je? Adéla se v současné době cítí méně důležitá, než červ. Dostala se do rukou velice dobrého manipulátora a bohužel manipulaci nepoznala. Vlastně dodnes ji nepřipustila. Chce jen a jen jeho. Proč? On ji dává iluzi, že ji nic lepšího nemohlo potkat a ona chce věřit. Co na tom, že se neustále bojí? Získala přeci „dokonalého muže.“ Dokázala to! Těmito větami se opájí a vytváří si v hlavě pocity vítězství. Na druhé straně je užírána strachem, nejistotami a pocity neschopnosti. Do hlubšího rozboru smýšlení Adély se však pouštět nechci. Jde zde o větu: „Všichni jsme nahraditelní!“

Jak to tedy je? Jsme nahraditelní?
Ano i ne. Je třeba si uvědomit, že např. vaše blízké nikdo nedokáže nahradit. Ano, bude to nový a důležitý element ve vašem životě. Ale ty, které jsme ztratili to nenahradí. Noví lidé do života nechodí jako náhrada za někoho, ale jako další lidé, kteří budou důležitou součástí vašeho života a vašeho srdce. Jako vám partner plně nenahradí otce, tak partnerka nikdy nemůže zcela nahradit matku. Rodiče máme jen jedny. Jen oni s námi byli od samotného narození a vlastně ještě devět měsíců před ním. Kamarádi nenahradí sourozence. Nikdo nenahradí babičku, dědu a vzpomínky na krásné prázdniny u nich. Takže jak vidíte, zcela nahraditelný nejsme nikdo. Jsme pro určité lidi natolik důležití, že jsme pro ně stejně nenahraditelní jako oni pro nás. Ptáte se, co případ Adély? Ale no tak, vždyť jemu na ní nezáleží. Nemiluje ji a nikdy k ní city nechoval. Chce ji jen ovládat, hraje si s ní a po čase se stane to, čeho se Adéla bojí. Bude nahrazena jako všechny jeho ex, o kterých se s takovým despektem vyjadřuje. A o Adéle nebude mluvit jinak. Avšak pro někoho, kdo vás skutečně miluje, nahraditelní nebudete. Stejně jako on pro vás. A rozhodně ani nikdo nebude o nějaké nahraditelnosti uvažovat.
A v práci? Jsme nahraditelní? Znáte pořekadlo: „Když dva dělají totéž, není to nikdy totéž?“ V jistém smyslu nahraditelní tedy jsme, ale na naše místo přijde někdo, kdo to bude dělat trochu jinak. Bude mít jinou povahu a jinak zapadne do kolektivu. Vytvoří si svůj okruh lidí a bude mít svůj styl práce i vyjadřování. Jsme tedy opravdu na 100% nahraditelní?
A ještě jedna drobná otázečka na zamyšlení: Myslíte si, že ti, kdo druhé vydírají a straší nahraditelností si uvědomují, že i oni mohou být nahrazeni?


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *