Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Jako děti jste nechápali různé situace, do kterých jste se dostávali špatně ani riskantně. Neviděli jste nic zlého na tom, že si chcete hrát na kraji prudkého srázu.
„Vždyť se nic nemůže stát! Vím, co dělám! Vždyť se chci jen podívat…zkoumat.
A to se setkalo s nepochopením matky, otce, případně prarodičů. Oni nebezpečí viděli, vy nikoli. A takto bych mohla pokračovat v dalších situacích. Vnímali jste mnoho událostí a reakcí jako nepochopitelné omezování vašeho rozletu. Vždyť: „Přeci se nic nestalo!“ Nechápali jste, proč se maminka a tatínek zlobí, i když vám to už tisíckrát vysvětlili. Vždyť vy přeci víte! Víte dobře, co děláte a jak to máte dělat. Do háje! Ti rodiče to vůbec nechápou.
Říkali jste si: „Až budu dospělý, budu si dělat jen to, co chci! A nikdy nebudu jako moji rodiče!“ Byli jste přesvědčeni, že všechno víte a budete se stále stejnýma očima dívat na svět i v dospělém věku. A to i v rámci rodičovství. A když k tomu dnes přičtete, jak se s radostí a nadšením hlásá něco o tom, že miminko už vše ví, batole také a dospělí jsou vlastně všichni úplně blbí, nastává dilema.

Nechat dítě, ať si dělá, co chce? Ono je přeci tak moudré!
Neomezovat ho, abyste náhodou nenarušili jeho osobnost? Pro jistotu ho nedávat do školy, aby náhodou nedošlo k potlačení jeho svobodné vůle?
Jsou to ale trendy!

Dítě je především dítě. A dítě se musí naučit pohybovat ve společnosti. Musí se naučit mnoho věcí na to, aby bylo vůbec schopno samostatného života. V momentě, kdy dáte ruce pryč a necháte vše na intelektu svého batolete, jednak dost riskujete, že skočí ve své božské moudrosti a zkušenosti pod nejbližší auto, protože pud sebezáchovy u dětí dost chybí, nebo si šlechtíte domácího tyrana. Opravdu si myslíte, že dítě je dospělý? Neříkám dítěti bránit ve fantazii, v hrách a v rozvoji. Neříkám, že doma má být diktát, který nezná kompromis. Ale není ani možné, aby byl doma diktát ze strany mrněte. Když ho nenaučíte, že jsou pravidla, která se dodržují, co bude? Jak se bude dítě chovat?

Teď odečteme nejistoty, které vznikají už jen tím, že dítě neví, co může a co už ne. Představte si, že by všechna děcka vyrůstala tak, že jsou přeci moudrá a všechno vědí. Už na pískovišti se vám s láskou pomlátí lopatičkami, protože prostě chtějí něco, co má ten druhý. A matka ve strachu z toho, že potlačí osobnost, která se mimochodem teprve utváří, to nechá být. Nechá být i to, že dítě zkusí kopnout do psa. A věřte, že dítě zkusí cokoli, i když to doma nevidí. Zkusí si brát v obchodě vše, co se mu líbí. Zkusí různé nápady. A to vše maminky a tatínkové nechají být, aby děcko v jeho čisté duši nezkazili. No, a takto to budou dělat všichni rodiče.

Budou přistupovat poté ke škole:
„Honzíčku, ty teď nechceš matematiku? A co bys rád? Jo, ty si chceš jít hrát na písek? Tak jooo!“
„Janičko, tebe nezajímá dějepis? Tak se ho neuč! A co bys ráda? Chceš si jít skočit přes kozu? Tak jdi!“
„Samíku, tebe nebaví číst? Tak nečti a co bys rád? Prohlížet si obrázky? Tak ano.“
A takto po celou školní docházku. Vše jen podle přání děcek, kterým se zrovna nechce, nebo chce to, či ono. Vy si myslíte, že se jim začne chtít něco, co odmítají? Při prvních problémech se chtít zase rychle přestane. To jsou děti…je to normální. 

Děti, nemusíte nic! Nemusíte nic, když nechcete! Nemusíte se přizpůsobovat. Nemusíte se učit předměty, které vás neberou. A dítě roste a vyroste.
A nemusíš přeci chodit každý den do práce, když se ti nechce.
Nemusíš se starat o své dítě, když se ti teď nechce.
Nemusíš chodit do práce na 8 hodinu, když nerad vstáváš. Tak přijdeš v 11 hodin, a co? A nebo nepřijdeš vůbec?
A ty teď nechceš operovat? Tak neoperuj, pacient počká. No, možná zemře, ale když se ti nechce…

Přijde vám to přehnané? Není. Když se dítě nenaučí překonávat překážky a dodržovat určitá pravidla, bude to tak. Nikdo nic nemusí, nemá povinnosti. Nemá pravidla a vše se řídí jen tím, co se zrovna chce, nebo nechce. Je rozdíl mezi přístupem k dítěti s láskou a pevnými hranicemi a je rozdíl vždy nechat děcko rozhodovat o tom, co bude rodina dělat. Co se zrovna bude učit ve škole. A že jste zrovna vy nevyužili přírodopis? Co využíváte ve svém oboru? No vidíte! A třeba přírodovědec zase nepotřebuje to vaše. Škola má dát dítěti přičichnout k obecným znalostem, aby se potom mohlo rozhodnout, kam ho to táhne. Že zrovna vám připadá zbytečné znát Pythagorovu větu? To je sice hezké, ale zase někomu přijde zcela zbytečná angličtina. Je to pouze otázka toho, čemu vy sami se věnujete. Samozřejmě i mezi učiteli jsou rozdíly.  Ale že po dětech něco chce? Tak to by ale měl, od toho je to učitel. A vy po dítěti také něco máte chtít, jste jeho rodiče. Po vás se toho také poměrně dost chce. A že se do všeho nehrnete s nadšením, že?

Maminky, tatínkové! Neberte jako své selhání, když sáhnete po něčem, co jste si mysleli, že nepoužijete, protože jste to jako děcka prostě nemilovali. Ono, jak zjišťujete to svůj význam má. Nesaháte k tomu proto, že byste tak moc chtěli. Saháte k tomu, protože vidíte že to má svůj důvod. Rodičovství vede k většímu pochopení svých rodičů a jejich činů. Samozřejmě pokud vás vychovávali s láskou a záleželo jim na vás (vím, není to pravidlem, proto to zmiňuji). Zkrátka, není selháním to, že se neřídíte podle nějakých trendů. Není selháním ani to, že dáte hranice dítěti. Že ho vedete k odpovědnosti a k pochopení, že vše má své následky. Že ho nenecháte vždy dělat jen to, co samo chce. Že se neptáte miminka, nebo batolete, zda souhlasí s přebalením. Mnoho mrňat si libuje ve špinavé plínce a odmítá se nechat přebalit. A vysvětlování nezabírá…  Co se stane, když nebudete přebalovat, koupat atd. jen proto, že mimiš s tím nesouhlasí?

Není selhání dítě vést, dávat hranice a nutit dítě dělat i to, co se mu zrovna nechce. Není selhání udělat něco, co jste si mysleli, že dělat nebudete. Ono se to lehce plánuje, když jste ještě v pozici rodiče nebyli. Vaše dítě se nikdy nevztekalo a nikdy nedělalo ostudu. Když by se to náhodou stalo, ve své fantazii jste přesně věděli, že na dítě intelektuálně zapůsobíte a vše bude v pohodě. A realita? Nooo, je to jiné….
A že čtete články o moudrosti dítěte a hlouposti dospělého? Jo, je to teď trend.
Jenže:
Kdo přežije sám a je soběstačný?
Dítě nebo dospělý?
A řeči o tom, jak je společnost špatná? Zkažená? Jaká společnost? Každý má druh společnosti, ve které se aktivně pohybuje. Necítíte se tam dobře? Tak změňte okruh vybíraných lidí.

Lidé a lidská společnost se tisíciletími nemění. Jsou různé typy lidí. Kdo chcete, aby vaše dítě bylo? Chcete vychovat dospělého, odpovědného, spokojeného a soběstačného člověka? A vy si myslíte, že dospělý člověk nemusí ctít pravidla? A myslíte si, že zvířata a jejich mláďata nemusí ctít pravidla? A nemusí se učit? Když je mládě, ale i malé dítě opuštěno, bez pomoci zahyne. Potřebuje své rodiče a potřebuje se učit.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *