Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Někdo to nazývá touhou po satisfakci a spravedlnosti. Jiný zase argumentuje, že toto přece nesmí někomu projít. Opravdu nesmí? Vždyť už to dotyčnému prošlo! Touha po pomstě se objevuje jak v soukromých, tak pracovních vztazích. Bohužel realita je povětšinou taková, že lidé sami dopustí, aby je někdo poškodil, či jim citově ublížil. Při bližším rozboru situace vyplyne, že určité věci opomíjeli, nebo včas nezastavili. Tím dali prostor různým vykukům, kteří se příležitosti samozřejmě obratně chopili. Na následujících dvou příbězích, které jsou převzaty z reálných osudů je jasně vidět, jak k těmto ublížením došlo. Než vám někdo skutečně ublíží, vždy jsou indicie, které varují.

„Hurááá! Já tu práci dostala!!! To ani není možné!“ řval mi do ucha telefon, na jehož druhém konci jásala Zdenka. Její nadšení jsem opětovala. Dobře vím, jak o povýšení v práci stála. Vždy byla dříč, snažila se vše dělat na 200% a tudíž mě její povýšení do vedoucí pozice vůbec nezaskočilo. Byl to zasloužený výsledek její letité dřiny. Jenže po pár týdnech ve vedoucí pozici Zdenka vypadala unaveně a zničeně. Dlouho jsem ji neviděla, protože byla neustále v práci. Prakticky denně si brala práci domů a na nic jiného neměla čas. Její výraz hovořil za vše: obrovské vyčerpání se pojilo se zoufalstvím. Její stav mě vyděsil a ptala jsem se jí, co se děje. Zdenka začala povídat…

„Ta práce se mi moc líbí, je to fajn. Ale….mám tam problémy se dvěma podřízenými ženami. Od té doby, co jsem  povýšila, začaly se ke mně chovat strašně. Jsou arogantní, nedělají svoji práci. Za to mě ale poučují, jak já mám dělat svojí. Nakonec to dopadá tak, že dělám práci i za ně a já už nemůžu! Do práce chodím se strachem, aby na mě něco nevytáhly a nezačaly mě topit před ostatními. Jsem strašně vyčerpaná a nemám kdy si odpočinout.“ A Zdenka se rozbrečela.

Co s tím? Na otázku jak to všechno začalo, mi odpověděla, že jí do práce zasahovaly vlastně vždycky. Již od jejího nástupu měly hromadu poznámek, jak vše dělá špatně. Byly kolegyně a ona je prostě ignorovala. Zmínila se i o tom, že bývalý vedoucí tyto dvě dámy dost tvrdě potíral. Kdykoliv se chtěly k něčemu vyjádřit, nedovolil jim to s odůvodněním, ať si nejdříve udělají pořádně svoji práci a poté s nimi bude možná diskutovat. Ona jeho jednání ale nechápe, vždyť jen chtěly vyjádřit svůj názor. Dokonce je i litovala.

Moje reakce byla zcela spontánní: „Proč to neděláš stejně a dovoluješ jim jejich chování? Proč je posloucháš a netrváš na tom, aby dělaly svoji práci? Proč to děláš za ně?!“
„Protože já jim nebudu nic dokazovat! Nemám zapotřebí jim dokazovat svoje postavení a uplatňovat svoji moc…“ na to Zdenka. V zápětí ale dodává: „Přála bych si, aby se ji to vrátilo! Přeju jim, aby je někdo zarazil a aby se jim přestalo dařit! …aby si sáhly na dno za to, co mi dělají!“
„…tohle si přeci nemůžou dovolovat…“ dodává plačtivě.
„Zdeni, ale kdo jim to má dát najevo? Kdo jiný, než ty jim má ukázat, co si mohou a co si nemohou dovolit? Vždyť ty jsi jejich nadřízená!“
Na to Zdenka zarputile: „Ať si dělají, co chtějí! Já jim nic dokazovat nebudu!“

Jak to dopadlo? Po roce Zdenka s narůstající neurozou tuto funkci neunesla a odešla nadobro z firmy. Dodnes těm dvou ženám neodpustila jejich chování a dodnes má s nimi problém. Dodnes říká: „Doufám, že se jim to pořádně vrátí! Jsou to svině!!!“ Jejich jména na Zdenku působí jako rudý šátek na býka v aréně. Upřímně je nenávidí a nikdy to neopomene dodat i s výčtem událostí, které by jim přála.

Jenže, kdo neustále myslí na to, jak mu bylo ublíženo? Kdo se trápí? Zdenka, nebo ty dvě dámy? Kdo se tedy komu mstí? Komu se takto snižuje hodnota sama sebe a kdo kvůli těmto myšlenkám může přehlédnout důležité věci? Zdenka! Škodí nevědomky sama sobě a zbytečně…
Kde se tedy stala chyba? Zdenka podcenila fakt, že k vedoucí pozici nepatří pouze obratnost a schopnost v práci, ale také práce s kolektivem a mezilidskými vztahy. Pokud ve vedoucí pozici chybí autorita, dává to „zelenou“ přesně takovýmto typům, kteří se ochotně ujmou pozice nadřazeného člověka a odnáší to nejen vedoucí, ale i ostatní spolupracovníci.

V tomto případě k žádné reálné pomstě sice nedošlo, ale Zdenka o ní skoro denně snila. To jí bralo spoustu energie a navíc začínala odsuzovat celou lidskou společnost. Přitom většina lidí byla v pohodě. Namísto, aby se opřela o lidi, kteří jí upřímně fandili a snažili se jí pomáhat, se zaměřila na ty, kteří jí chtěli škodit. Vždy a všude se najde nepřející člověk. V tom případě se musí jednat hned a rázně mu vymezit hranice. Druzí si dovolí pouze to, co sám člověk dopustí svým chováním a ignorace není vždy tím pravým řešením.

Druhý příběh se týká vztahu muže a ženy. Záměrně neříkám partnerského vztahu, protože Lydie nikdy partnerkou Dušana nebyla. Již od začátku stála na vedlejší koleji v roli milenky. Dušan byl zadaný a bylo o něm obecně známé, že nikdy nebyl věrným mužem a milenek míval více najednou. Na kolik to věděla jeho partnerka, je těžké říct. Lydie ale doufala, že se z pozice milenky dostane do pozice partnerky. Věřila, že Dušan svoji stávající partnerku opustí. To se však nestalo. Lydie ho přestala bavit a opustil ji. Co teď?

„Já mu ukážu!! Napíšu jeho partnerce, ať ví, co má doma! Napíšu jí o jeho milenkách. Napíšu jí i to, co nemůže nikdo, než milenka, vědět!“ A dala se do práce. Napsala partnerce anonym, který odeslala a čekala, že se brzy dozví o jejich rozchodu. Jenže místo zprávě o jejich rozchodu se doslechla, že jeho partnerka je těhotná. Lydie začala vymýšlet další pomstu, když dopis nezabral. Přemýšlela a přemýšlela…když se Dušan nečekaně ozval. Domluvili si schůzku a Lydie měla náhle jasno: otěhotní s ním! Ano!!! To je ono! „Když s ním otěhotním, budu chtít vysoké alimenty. Bude platit za to, jak se mnou zametl! To je ono!“ říkala si v duchu. „A když nebude chtít platit, zazvoním mu doma u dveří a všechno té jeho řeknu. Stejně je to zlá kráva, která mě nemá ráda! Tak co!!!“
Realita byla ale jiná. Dušan s nechtěl vztah obnovit, ale vyrukoval na ní s anonymem, který dostala jeho partnerka.

Lydiin vztek se obrátil proti jeho partnerce více, než proti samotnému Dušanovi. V současné době je sama, zahořklá a nenávistná. Je ale také bezmocná. Pokusy o pomstu jí štěstí nepřinesly, spíše naopak. Má pocit, že se proti ní spikl celý svět a nikdo jí nechápe. Nikdo nerozumí jejímu zklamání. Nikdo nevidí, jak jí bylo ublíženo. Začíná nenávidět všechny, kdo s ní nesouhlasí. Přišla o všechny kamarádky a kamarády. Lidé se jí začali vyhýbat a nechtějí se s ní bavit. Lydie ale samu sebe vidí jako oběť…

Lidé, kteří jsou zaslepeni touhou po pomstě se nejvíce mstí sami sobě.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *