Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Veronika konečně našla přítele, o kterém si myslela, že je ten pravý. Vše bylo krásné, a i jejího syna přijal Roman velice dobře. Veronika byla nadšená! Po roce soužití se ale Roman začal měnit. Když si všiml, že Veronice vadí jeho dopisování se s jinými ženami, schválně ji dráždil se slovy:
„Mě se líbí, jak se vztekáš.“

Veronika přišla na fakt, že Roman je aktivní na seznamce a čile udržuje kontakt jak s novými ženami, tak s bývalou partnerkou. Začala neskutečně žárlit. Neustále nadávala na ostatní ženy a Roman se smál. Poté si Veronika začala všímat, že je Roman velice krutý k jejímu malému synovi. Vše přísně perzekuoval a dával najevo, že ho syn obtěžuje. Do očí Veronice opakoval, že pětileté dítě musí poslouchat na slovo a musí mít disciplínu. Jenže vše má svoji hranici. Veronice se sice jeho chování nelíbilo, ale neřešila to a omlouvala ho.
„On jen přeci chce, aby syn měl disciplínu…“
Už ale neregistrovala to, že syn se začíná Romana pomalu, ale jistě bát.

Po dalším půl roce najednou Roman nepřišel domů. Napsal Veronice, že neví, zda chce dále být ve vztahu. Prý se necítí svobodně a vadí mu její žárlivost. Vadí mu její povaha. A vůbec, chce se rozejít. Po pár hodinách ale otočil a začal Veronice psát, jak ji miluje. Další den opět zprávy o tom, jak mu vztah nevyhovuje. Veronika byla zoufalá. Roman jí stále psal, jak ji miluje, ale prý s ní nemůže být.
„Vše jsi zkazila a já to už neunáším. Nedokážu ti dát vše, co bych chtěl. Moc bych chtěl, aby to fungovalo! Je mi to líto, ale nemohu s tebou dál být.”
Další den se Roman vrátil domů a padli si s Veronikou do náruče.
„Miláčku, nikdy jsem se nechtěl rozejít, to jsi nepochopila. Nějak to na mě všechno sedlo, chci ti dát víc! Miluji tě!“
A vztah pokračoval dále ve starých kolejích. Za tři měsíce Roman začal opět psát o rozchodu.

„Moc tě miluji, ale nedokážu s tebou být. Ty jsi vše zkazila!“
„Ty máš jinou?“
„Ne, miláčku, nikoho nemám. Jen nevím, zda chci s tebou být. Moc tě miluji!“
„Tak když mě miluješ, tak to zvládneme, ne?“
„…nevím, miláčku. Jsem z toho nešťastný.“

Další den si přijel pro věci. Veronika měla vztah za ukončený. Jejich korespondence však nepřestala. Roman začal psát, jak ji velice miluje a plánoval návrat. Slíbil, že večer přijde. Ale nic se nekonalo, nepřijel. Opět druhý den začal psát o návratu, ale ani to nedodržel.
„Miláčku, mám pro tebe překvapení, budeš nadšena! Dneska po práci přijedu za tebou. Moc se těším, miluji tě!“ …nepřijel…
„Miláčku, sejdeme se v baru a budeme hrát, že se neznáme. Já tě sbalím a půjdeme k tobě. Chci, aby náš vztah začal znovu…“
Sešli se, odešli spolu domů a pomilovali se. Veronika byla šťastná, zářila jako slunce. Ráno Roman slíbil, že večer přijede se všemi věcmi zpět k ní. Nepřijel… Po třech dnech se slavnostně vrátil se svými věcmi.

Za další měsíc opět Roman píše o rozchodu. Nepřišel domů a přestal dokonce i psát. Věci má stále u Veroniky a Veronika pláče. V poslední sms jí Roman napsal, že jí nemiluje a že je mu to líto. Píše, že se ve vztahu necítí dobře a není tak šťastný, jak by chtěl. Veronika stále čeká, až Roman napíše. Doufá, že se vrátí a vše bude jako dříve. Vše bude krásné.
Měla by se ale především sama rozhodnout, jak se k všemu postaví ona. Namísto toho však čeká, co udělá Roman. Nemá sílu na nic, je nešťastná. Nevěří tomu, jaký Roman skutečně je a stále si ho v hlavě maluje jako milujícího člověka.
„On přeci neví, co mi svým chováním způsobuje! “ Ale ví…moc dobře to ví. Jenže to Veronika odmítá  připustit. Nemůže to být přeci takový hajzl, vždyť umí být tak milý! Vše bylo tak krásné!!! Ono to ale bylo trochu jinak, než ve snech Veroniky.

Kdy to vlastně bylo opravdu krásné?
Podle Veroniky za vše mohou jiné ženy, je to ale pravda?
Roman se po čase určitě vrátí, ale jaký je toto vztah?
A co malý syn, který se ho bojí?
Jak tento životní příběh bude pokračovat dál?


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *