Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Dnešní článek věnuji rodičům a jejich dětem. Začnu od toho, jaké jsou dnes trendy.
„Matka musí být s dítětem, jinak dítě bude mít újmu. Nesmíte do žádné práce a veškerá pozornost se musí točit kolem dítěte.“
„Musíte dát dítěti prostor, takřka neomezený, abyste nepotlačovali jeho osobnost.“
„Dítě přeci ví…jednejte s ním jako s dospělým.“
„Když dáte dítěti jednu přes zadek, jste neschopní. Neumíte se s dítětem domluvit…“
A takto bych mohla pokračovat dál a dál. Matky jsou tak pod šíleným tlakem a vše přizpůsobují jen a jen dítěti. Někteří experti se odvolávají na historii, kdy matky přeci byly s dětmi doma. Pojďme se tedy do takové historie podívat. A tím nemyslím do historie inspirované krásnými a milými obrázky Josefa Lady. Jak to tedy chodilo před 100 lety a více?

Začněme normálními lidmi
Opravdu byla matka s dětmi vždy doma? Ne vždy muž rodinu uživil, takže matka do služby zkrátka musela. A to ještě nepočítám robotu, ze které ženy vyjmuty nebyly. Ale dobře, posuneme se do období, ve kterém již robota byla zrušena a předpokládejme, že otec rodinu uživil. Na matku tak zbývala „jen“ péče o děti, o domácnost a některá hospodářská zvířata. Ovšem musíme přihlédnout k faktu, že dříve rodiny nebyly o jednom, či dvou dětech. Bylo jich podstatně více. Dále přičtěme fakt, že nikdo nedisponoval moderními vymoženostmi v podobě vysavače, pračky, sušičky, myčky, šlehače, mixéru a dalších užitečných pomocníků. Teplá a studená voda tekoucí z vodovodního kohoutku mohla být tak maximálně sci-fi povídka. Když měla žena vše stihnout, kolik si myslíte, že jí zbylo času na to, aby si hrála se svými dětmi?
Když už jsme u toho, podívejme se, jaké bylo v té době dětství. Ano, děti byly denně na čerstvém vzduchu. Ale měly u toho povinnosti. Naprosto běžně děti předškolního věku např. pásly husy. A běda! jak by se nějaká ztratila, či zranila. Měly ale i hromadu dalších povinností ohledně provozu domácnosti. Kolik si myslíte, že měly času na bezstarostné hry? Jaké měly asi tak dětství? Bylo to jen o hrách a nulové odpovědnosti s omluvnou větou: „Vždyť je to jen dítě…?“ Co myslíte?

Podívejme se nyní do zámků
Jak na to byly šlechtické rodiny?
Matka jistě neměla problém s tím, že by její manžel rodinu neuživil. I když být šlechtičnou neznamenalo automaticky nepracovat. Mohla si šlechtična dovolit ztratit např. pozici dvorní dámy u císařského dvora? Těžce, že? Mohla si dovolit ukončit své rozjeté aktivity?
Jak tedy trávili šlechtici čas se svými dětmi?
Vycházejte z toho, že vysoce postavené dámy své děti ani nekojily. Na to měly kojné. O děti se staraly chůvy. Se svými rodiči se děti viděly spíše formálně než v roztomilých dětských hrách. Děti podléhaly také přísnému řádu, kdy jejich dětství bylo převážně o učení. Učily se jazyky, historii, hru na hudební nástroj, pravidla etikety atd. Byly všestranně vzdělávány nejdříve doma a potom byly poslány buď do kláštera na další vzdělávání, nebo k cizímu šlechtickému dvoru. Kolik si myslíte, že strávily času v bezstarostných dětských hrách?

A jak je na tom dnešní doba?
Když se zamyslíme, tak máme neskutečný luxus být se svými dětmi a hrát si s nimi. Můžete s nimi trávit svůj čas. Upřímně řečeno školství dětství také prodlužuje. V dřívější době děti ve věku dnešních školou povinných nejen že již dávno pracovaly, ale často byly prohlášeny za dospělé. Uzavírala se manželství a dívky rodily děti. Dnešní doba tedy dětství prodloužila a mnoho povinností bylo odsunuto na pozdější věk. Také žijeme v době absolutního dostatku. V obchodech je vše, hlady netrpíme, co na sebe máme a kde bydlet také. Jenže toto vede ke sklouznutí do druhého extrému. Jakého?  Toho, že děti jsou často až přepečovávané. Mají mnoho věcí dříve, než po nich začnou toužit. O nic neusilují, na ničem jim de facto nezáleží. Jsou tedy znuděné. Často jsou zvyklé jen písknout a hromada pozornosti je tu. Mají prakticky nulovou odpovědnost a dopady svých činů pořádně nepocítí. Je zde až extrémní full servis, kdy dítě často nemusí doma hnout ani prstem. V době školní docházky není výjimkou, že dítě nemá žádné jiné povinnosti mimo těch školních. A že by něco matka potřebovala udělat? No, koho to zajímá? Z takových dětí potom vyrůstají sobci.

Dále zde máme kult dítěte, kdy je stavěno na roveň s dospělým člověkem. Matka má skoro strach něco nepovolit, aby nedej bože! nepoznamenala sebevědomí dítěte. Toto je ale problém. Zatím, co v historii byl na děti až příliš přísný metr, dnes směřujeme do druhého extrému. A role dospělého? Jak ji dítě může zvládnout, když se jeho mozek teprve vyvíjí? Kdyby se člověk rodil jako dospělý a samostatný, děti by své rodiče nepotřebovaly. Bylo by to asi tak, jako když maličké čerstvě vylíhnuté želvičky běží samy do moře. Miminka by si takto běžela hledat potravu.

Znáte tu větu, že když se k sobě lidé v rodině chovají hezky, dítě se přidá, a tedy jej nemusíte vychovávat? A vy na to spoléháte? Vy tomu opravdu věříte? Dítě se totiž automaticky nepřidá. Dítě zkouší. Zkouší, protože musí a učí se tím. Zkouší, co si může a nemůže dovolit. A věřte, že zkusí i to, co doma nevidí. Pokud ale dítě neusměrníte, bude to praktikovat a rozvíjet.

Je trend dětem nedávat prakticky žádná omezení, nebo dokonce tresty. Trest? No fuuuj! Prý je to selhání rodičů. Vše se prý dá vysvětlit. No, upřímně? Ne vždy a ne vše. Jak vysvětlíte batoleti, že auto je nebezpečné? Že lezení po okně je nebezpečné? Co lezení po balkoně? A co pokusy o pády ze schodů? Hraní si na srázu? Blbnutí a hra na dalších vypečených místech? Malé dítě neví, co je a není nebezpečné a také neví proč je to nebezpečné. Nevidí na tom nic zlého. Neví, co pro něj bude znamenat, když ho to auto srazí, nebo když se skutálí dolů ze schodů. A co je pro některé lidi nepřijatelným a popíraným faktem, že toto ani nemůže do určitého věku pochopit. Nepochopí to, dokud jeho mozek nebude na tento způsob myšlení zralý. Nemyslím si, že po několikátém upozornění, že to nesmí dělat, dát mu jednu přes zadeček je selhání rodiče. Jak by někteří řekli: chudák dítě, vždyť si chce jen hrát! A že si chtělo hrát uprostřed silnice? To není pro dítě podstatné. Nicméně pro dospělého by to podstatné být mělo. Pro dítě by měl být zase důležitý fakt, že se maminka, nebo tatínek zlobí. Když už jsme u toho, jak dopadne neukázněné mládě v přírodě? Moc dlouhý život ho nečeká…

Vím, že je dnešním trendem vůbec neužívat fyzické tresty. Nejsem zastáncem přísných a krutých fyzických trestů, které mimochodem v tak opěvované minulosti byly naprosto běžné. Nesouhlasím s nimi a myslím si, že to byl extrém. Jenže my jdeme ode zdi ke zdi. Z extrému do extrému. Symbolické klepnutí přes zadeček je pro dítě ráznější upozornění. Upozornění, že takto ne! Jedna přes zadek neslouží k vybití vzteku rodičů, ale jako varování pro dítě, které ignoruje pravidla. A řekněme si upřímně: je veliký rozdíl mezi jednou výchovnou a s láskou danou a mezi vzteklým bitím dítěte hlava nehlava.

Matky se dnes bojí dát svým dětem hranice, aby náhodou nepoškodily vývoj jejich osobnosti. No, a přesně tím své děti poškozují. A bohužel nenávratně. Úloha rodiče je vychovat z dítěte dospělého člověka, který bude schopen samostatného života. Zní vám to chladně? Možná. Ale toto je úkol každého rodiče. Dítě potřebuje ke zdravému vývoji lásku, znát pravidla, mít hranice a také pocítit důsledky svých činů (samozřejmě přiměřeně věku). Jakmile jedno z toho chybí, bude mít v životě takový člověk veliké problémy. Když nebudete nastavovat dítěti hranice a postavíte ho rovnou do role dospělého člověka, vyroste z něho nejistý jedinec. Bude nestabilní, ustrašený, nebo naopak příliš agresivní. Nebude mít v sobě pilíře, o které by se mohl opřít.

Milujte své děti natolik, abyste jim s láskou nastavili hranice, ve kterých se vaše děti budou pohybovat a pravidla, která budou ctít. To, co na vás působí roztomile u batolete při nenastavení hranic roztomilé být rychle přestane. Navíc tím nejvíce poškodíte vaše dítě, a to jako milující rodiče určitě nechcete.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *