Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

„Dobrý den, prosím, mám problém. Já jsem snad prokletá! Nic se mi nedaří. Syn nechce chodit do školy a nechce nic dělat. Manžel jen sedí a pije. Má zdravotní problémy a pít by správně vůbec neměl. Já už nemůžu. Můžu se k vám objednat?“
Odpověděla jsem, že ano a můžeme situaci probrat. Paní mi řekla, že to strašně spěchá a jestli to nejde udělat hned. Popisovala mi, jak strašně se cítí a mě jí začalo být líto. Měla jsem hodinku čas, tak jsem jí vzala místo svého oběda. Vyšlo najevo, že manžel nikdy nechodil do práce, spíše do hospod. Syn nikdy nic domě neudělal a vždy muselo po jeho. Nechtěl něco udělat? Nemusel. Něco on sám chtěl? Bylo podle jeho. Paní je vyčerpaná a neví, co s tím.
Manžela samozřejmě nepředělá, ale se synem by se dalo pracovat. Napsala jsem jí jakým způsobem pracovat sama se sebou a probraly jsme několik variant práce se synem. Paní se zpočátku tvářila, že je na pokraji zhroucení, ale po sezení se cítila dobře.

Druhý den mi paní píše, jak se cítí hrozně. Manžel pije a křičí na ní. Syn šel opět za školu. Byla jsem venku a odepisovala jí z mobilu. Poté mi paní poděkovala a prý posílá platbu za včerejší sezení.
Ráno jsem se probudila a našla v messengeru několik zpráv od té paní. Byla nešťastná a chtěla, abych jí odepsala. Bylo to ve dvě hodiny v noci, kdy jsem samozřejmě nereagovala.
Napsala jsem jí ráno a vyzvala k respektování mého volného času a nočního klidu. Na toto nereagovala, zato přiletěla hromada otázek, proč ji osud trestá. Prý by se chtěla domluvit na dalším sezení a pošle mi obě platby najednou. Cítila jsem, že se mi do toho nechce, ale paní prosila a prosila, až mě prostě ukecala. Po hodině byla paní plná síly a já vyždímaná jako citron.

Potom se paní odmlčela a peníze neposlala. Na mé upomínky reagovala slovy: „Nemám. Až budu mít, pošlu. Já nikomu nezůstanu nic dlužná.“ Toto sdělení bylo následováno smrští lítostivých vět, jak to má těžké, a že jí osud trestá. Má to prostě těžké a chce ode mě radu. Odpověděla jsem jí, že rady má. Psala, že ví, co by měla udělat a na čas se odmlčela.

Po necelém roce pípla zpráva: „Já jsem strašně zoufalá! Jsem asi prokletá! Syn nechce nic dělat a má zdravotní problémy.  Manžel pije a určitě ho někdo proklel, protože se mu objevily zdravotní problémy. Nastoupil před časem do práce, ale bylo to pro něho těžké, takže tam nevydržel ani měsíc. Od té doby už nikam nechce a jen pije. Do toho ty zdravotní problémy. To je kletba! To není normální. Mě také začínají zdravotní problémy. Jsem tak zoufalá a nevím, na koho se obrátit. Pomozte mi!“
Přečetla jsem si zprávu a nevěřila vlastním očím. Po tom všem se paní suverénně dožaduje se mého času a energie? Než mi toto stačilo projet hlavou, objevily se další zprávy:
„Paní, jste tam?“
„Urazila jsem vás?“
“Proč neodpovídáte?“
Nevycházím z údivu. Paní má pocit, že mám povinnost s ní komunikovat. Odpovídám jí, aby si našla někoho jiného, protože já jí nepomůžu. Během pár minut mi přiletěla srdceryvná zpráva o kletbě a jejím neštěstí. Prý nikoho jiného nezná a nechce ode mě pomoct, ale zjistit, proč se to všechno děje. Za co jí osud tam trestá? Odpovídám jí, že nic zjišťovat nebudu a ať si najde někoho jiného. Na to mi odepsala, že nikoho jiného nezná a já jsem jediná, kdo jí dokáže pomoct. Proto jí i musím pomoct. Musím? Nemusím a ani nechci! Znovu jsem jí zopakovala, ať si najde někoho jiného, že jí pomáhat nechci a nebudu. Na to reagovala otázkou, jestli mě něčím snad urazila. To je vrchol! Odepsala jsem jí, ať mě již neobtěžuje. Už dva dny nenapsala, ale ona se ozve. Tedy neozve, právě jsem ji zablokovala.

Také se vám honí hlavou, co je toto za člověka?
Jak si to vůbec může dovolit?
Co je to za jednání?
Věřte, že s takovými typy denně přicházíte do kontaktu. Možná se neprojevují až v takové síle, jako výše zmiňovaná dáma, ale každý máme ve svém okolí někoho, kdo si myslí, že mu jsou druzí něčím povinováni. Hřeší na soucit druhých lidí. Oni sami ale nikdy nikomu nepomáhají. Naopak! Tito lidé žijí parazitickým způsobem života, kdy zneužívají ostatní lidi. Když nepřistoupíte na jejich hru, snaží se ve vás vyvolat více empatie a soucitu. Hrají na slušnost druhých, i když sami žádnou nevykazují. Pokud se jim to nepovede, jsou někteří schopni uchýlit se až k výhrůžkám typu: „Bůh vám to vrátí! Až vy budete potřebovat…“

Jsou to lidé, se kterými stačí chvilka komunikace a jste z nich unaveni, přestože jste ještě před setkáním s nimi měli dostatek sil. Nedají vám klid. Neustále na vás dotírají a hrají na váš soucit. Pokud přistoupíte na jejich vydírání, začnete postupně ztrácet různé aspekty svého života. Tito paraziti si vás přizpůsobí sami sobě, resp. vy se jim na základě svého sociálního cítění začnete podvědomě přizpůsobovat. Budete pro ně dělat maximum, ale nikdy to pro ně nebude dost. Nebudou nikdy respektovat vaše soukromí. Běda! když ihned nereagujete a nebo nezvednete telefon. Jsou schopni se dožadovat vaší neustálé pozornosti ve dne i v noci.

Je jim lhostejné, jak se cítíte vy. Jsou schopni vás okrádat o vše a to a bez jediné výčitky svědomí. Jsou to parazitičtí lidé, kteří drze zneužívají vše, co mohou. Žijí v přesvědčení, že jim druzí jsou něčím povinováni.
Máte se v jejich očích dobře? OK, musíte jim tedy pomáhat.
Máte se hůře? Nevadí! Také jim musíte pomáhat, dle jejich mínění.
Jak se máte vy je totiž vůbec nezajímá. A že pomoc ve skutečnosti nechtějí a nikdy nic nezmění? Ani vám nebudou argumentovat, proč to nezmění. Jen řeknou, že nemůžou nic dělat a začnou opakovat své neštěstí.
Naslouchejte mi!
Litujte mě!
Odpovídejte mi!
Dejte mi svoji pozornost, svoji energii, svůj čas, své peníze, atd.

A váš život? Jestli se včas nevzpamatujete, zničí vám ho. Vždy mějte na mysli, že tito lidé dobře ví, jak vyvolávat soucit, pocity viny, nebo podvědomého strachu z trestu. Toho činorodě zneužívají. Ptáte se, jestli mají soucit i oni s druhými?
Mají svědomí?
Mají někdy touhu druhému pomoci?
Ne, tito lidé to tak nemají. Nežijte v přesvědčení, že myslí a cítí stejně jako vy. Není to pravda. Od typu lidí, jako je výše uvedená paní, co nejdále. Nenechte se zneužívat, nenechte se vydírat.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *