Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Je známé rčení: „Kdo miluje, ten žárlí!“ Ale ruku na srdce, je žárlivost projev skutečné lásky? Proč člověk žárlí? Z jakého důvodu? Co je spouštěčem žárlivosti? Někdy je žárlivost způsobena předchozí nevěrou, ale tomuto spouštěči žárlivosti se nyní věnovat nebudu. Ráda bych se zaměřila na žárlivost, které žádná nevěra nepředcházela. Na žárlivost, která se vetře do vztahu postupně a zdánlivě bezdůvodně….

Objevil se v jejím životě, jako blesk z čistého nebe. Pozorný, vtipný, láskyplný, prostě dokonalý! Nemá chybu! Ano, je to tu! Je tu vysněný partner. Vztah se krásně vyvíjí a Iveta sní o společném životě a o rodině.
Poměrně brzy začaly nastávat situace, kdy Vašek začal nenápadně zjišťovat, co Iveta dělá a s kým se stýká. Jeho telefonáty začínaly připomínat tak trochu policejní výslech. Volal kdykoli během dne a dokonce i pozdě v noci. Brala to jako výraz jeho zájmu a pochvalovala si: “Chce být se mnou…stýská se mu. Tolik zájmu a starosti o mě! Krásné!”
Najednou se objevila první Vaškova výčitka: “Ty se mnou netrávíš tolik času, kolik bys měla! Jak to, že místo, abys byla se mnou, jsi s přáteli? Jak to, že se věnuješ někomu jinému, než mě?!” Hlavou se jí honí myšlenky:” Vždyť s ním chci být, chci dávat vše! Dávám málo? Šidím ho? Co dělám špatně? Já přeci chci s tímto člověkem žít, chci s ním sdílet svůj život!” Václav od ní chce neustálé důkazy lásky a věrnosti, které mu ale přijdou nedostačující. Chce důkazy, kde je a s kým je. „Proč jsi šla k rodičům, namísto za mnou? Jsi skutečně u rodičů? Víš co, dej mi svojí mámu, promluvím si s ní….“

Podezíravost roste a přidávají se žárlivé scény, které následuje Václavův smutný pohled, kdy se omlouvá: „Ivetko, já tě tolik miluji! Představa, že bys mě opustila, je pro mě šílená! Miluju tě!“ Václav na Ivetu naléhá, aby se k němu přestěhovala a Iveta to vidí jako jediné východisko, jak Vaška přesvědčit. Ona ho přeci miluje, je pro ní vším a teď mu dá pravý důkaz své lásky. Václav o všech svých bývalých partnerkách mluví jako o nevěrných, ale Iveta ví, že ona je jiná. Chce pouze Václava a dokáže mu, že je pro něho ta nejlepší. Souhlasí a stěhuje se k Václavovi.

Vašek Ivetu ale neustále osočuje, že se mu dostatečně nevěnuje. Jednou Ivetě ujel autobus a přijela domů o 15 minut později. Po příchodu domů nastal výslech: „Kdes byla? S kým jsi byla?“ Václav ale jakoby ani její odpovědi neslyšel, nevěří jí. Neustálé výslechy se stávají denní rutinou.
Stále k němu vzhlíží? Stále ho miluje? Počáteční nadšení začíná pomalu nahrazovat strach a nejistota. Co zase bude? Jak bude reagovat? Někdy se Iveta cítí, jako v pohádce, jindy jako v hororu. Ze vztahu se vytrácí pocity harmonie a pocity jistot. Ze vztahu mizí úcta a respekt. Na jednu stranu Ivetu dostává Václav na kolena svým okouzlujícím šarmem a pozorností, na druhou stranu se obává jeho reakcí a budoucnosti. Ze vztahu se vytratila důvěra a pocity opory a jistot. Zůstává adrenalin. Co bude? Bude to teď krásné, nebo děsivé? Pohádka skončila….

Žárlivost je nedůvěra.
Komu ale žárlící člověk nevěří? Proč nevěří? Žárlící člověk především nevěří sám sobě. Často ani nemá rád sám sebe, a proto nemůže věřit partnerovi, že by ho mohl milovat. Nevěří, ani tomu, že by partner byl k němu upřímný. Za každým detailem hledá zradu. Potřebuje se neustále ujišťovat o věrnosti, ale důkazům nevěří. Jak takovému člověku dokázat svojí náklonnost, upřímnost a lásku? Jak ho přesvědčit? Bohužel nijak. Ten, kdo chce neustálé důkazy, kterým ale nevěří, se přesvědčit nedá. Je spíše na zvážení, jestli vy toto skutečně chcete.

Žárlivost se majetnickost
Partner chce mít pod kontrolou každý pohyb svého protějšku. Není zde láska, ale spíše touha vlastnit a ovládat. Bohužel bývají tito lidé zruční manipulátoři a dokáží být velice přesvědčiví. Scény jsou střídány neskutečně krásnými okamžiky, které oběť chápe jako důkazy lásky. Výsledek se ale rovná katastrofě, kdy se člověk spíše, než partnerem, stává vězněm a otrokem manipulárota.
Žárlivost vznikající rčením „podle sebe, soudím tebe.“ Je zajímavé, jak lidé, kteří jsou sami nevěrní, dokáží být žárliví. Oni sami mají k trvalému vztahu ještě několik mileneckých, ale představa, že by jejich protějšek jednal stejně, jako oni, je pro ně nepřijatelná. U nich je to přeci něco jiného. Jiný metr mají na sebe a jiný na svého partnera.
Je tedy žárlivost projev lásky?


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář: Anonym Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *