Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Veronika přemýšlí, jak zachránit krachující vztah. Robert je prý k ní lhostejný, podvádí ji a ona by ho k sobě ráda přitáhla zpět. Vztah trvá 2 roky. Když jsem se zeptala, kdy se k ní Robert choval tak, aby se cítila milována, odpověděla, že asi měsíc od seznámení. No, to je hodně špatné! Nicméně Veronika lpí na myšlence, že Robert je tím nejlepším, koho mohla potkat a chyba je v ní. Její chybou prý je, že s ním ještě nemá dítě.
Kdybychom měli s Robertem miminko, on se změní. Jeho vlastní dítě ho přitáhne a budeme krásná rodinka…“ sní Veronika.

Čtete to a zdá se vám to šílené? Není bohužel výjimkou, kdy se žena domnívá, že si dítětem muže „pojistí a přitáhne“. Jsou sice typy mužů, kteří z povinnosti zůstanou ve vztahu, ze kterého plánovali odejít, ale není to pravidlem. Další, a podle mého názoru důležitá věc k zamyšlení je, zda je toto forma vztahu, ve které mohou být lidé šťastni. Je velice sobecké plánovat vstup miminka jako prostředek k záchraně nefunkčního vztahu dvou dospělých lidí. Pokud se dva dospělí lidé nejsou schopni domluvit a nestojí si ani za to, aby se o to snažili, miminko jejich komunikaci nevylepší.

„Ale když budu s ním mít dítě, on se musí postarat a bude mě milovat. Vždyť mu dám JEHO vlastní dítě!“ Zní to chladně a sobecky? Ono to také velice sobecké je! Dítě v těchto případech má posloužit jako tmelící prostředek vztahu. Jako provaz, kterým přitáhne žena někoho, kdo ji nechce. V jakých podmínkách a prostředí dítě bude vyrůstat, nad tím již Veronika a podobně smýšlející ženy neuvažují. Jejich víra v to, že partnera skrze miminko přivedou k odpovědnosti je neotřesitelná. Je pevná jako skála do momentu, kdy ji partner buď pošle na přerušení těhotenství nebo ji opustí. Ve chvíli, kdy ženu partner opustí, či se k ní dál chová špatně slyším: „Já mu nedala syna! On chtěl syna a já mám dceru. Musím mu dát ještě syna a bude to dobré.“ Nebo naopak, když je miminko syn, žena lpí na rychlém otěhotnění, aby dala partnerovi dceru.

Abychom o vzali i z druhé stránky. Ani muž, který je ve vztahu se ženou, se kterou být nechce není nic moc. Argumenty:
Ona to přeci tak chce, tak jí to dávám. Jsem k ní tak hodný že se s ní občas i vyspím. Je přeci jí jasné, že z toho nic nebude…“
Já ji nemiluju a také jí to stále říkám…“
„Bylo mi moc ublíženo a já se vztahu bojím. Bojím, se, že se zase zklamu a také jí to opakuji…“
„Tak proč bych nebral to, co se mi nabízí. Aspoň mi někdo vypere a uklidí…“
„Já ji nikdy nechtěl, ona mě uhnala…já za to nemůžu. Má co chtěla!“
Ženu tedy nechtějí, odmítají, a přesto s ní spí. Vztah neukončí a nadále se s ní blíže stýkají. To také zrovna jemnocitem neoplývá, že? V podstatě takový muž jen využívá toho, co se mu nabízí. Bere a nezřídka ženu drží v planých nadějích. Hodně toho povětšinou namluví, ale k činům se nemá. I když případně se ženou žije ve společné domácnosti, vztah k partnerce se spíše rovná vztahu ke služce, než k milované bytosti. Takový partner využívá benefity, které plynou z oddanosti ženy, která po něm touží.

Dítě by nikdy nemělo sloužit jako prostředek nátlaku a vydírání partnera. Kdo se k tomu uchýlí, ubližuje v největším rozsahu svému vlastnímu dítěti. Vědomě mu bude způsobovat utrpení, bloky, strachy, nejistoty a stres. Dítě z prostředí, kde je bráno jako prostředek na získání, či udržení partnera bude v dospělosti nejen těžce hledat svého životního partnera, ale i své místo ve společnosti. Dítě není věc, kterou v případě okoukání, nesplnění představ a v případě, že chcete mít klid odložíte jako kabát do skříně. Není to hračka. Dítě mají lidé ve své péči proto, aby jej připravili na samostatný život.

Je třeba, aby si žena uvědomila, že i když se upnula na člověka s určitou představou vývoje vztahu, nemusí se její touha zrealizovat. Naopak, realita může být zcela odlišná. Ignorací reality žije ve svém snu. V nereálném snu. Zvyšuje se u ní pocit nejistoty a také sebeúcta na ženu v takovém vztahu jen zamává a dává „sbohem“.
Opravdu chcete do takového prostředí vědomě přivést dítě?
A opravdu chcete, aby byl otcem někdo, kdo vás nemiluje, komu na vás nezáleží a jen si bez jakýchkoli hranic užívá?
To není muž, kterého nosíte ve svých představách. Adrenalin vám sice dá pocit obrovské touhy a chtíče. Možná se zde objeví i soutěživý duch, který vám říká:
„Ty ho dostaneš!“ Jenže ne každá vyhraná bitva je vyhranou válkou. Není k zamyšlení i to, že vztah by neměla být válka kdo z koho?

Příchod miminka je pro fungující vztah sice velkou radostí, ale zároveň i zkouškou, Vztah se mění a přechází do jiného rozměru. Potom už je na partnerech, jak si s tím poradí. Když je vztah vytvořený na pevných základech, příchod dítěte přes drobnou krizi ustojí a upevní se.

DÍTĚ NENÍ PROSTŘEDEK K JAKÉKOLI MANIPULACI S PARTNEREM. POKUD SE K TOMU NĚKDO UCHÝLÍ, TRESTÁ NEJVÍCE PRÁVĚ SVÉ VLASTNÍ DÍTĚ.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *