Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Na tento svět nepatřím! Nikdy jsem se sem neměla narodit.“ Paní Elena pokračuje: „Vždycky jsem cítila, že jsem jiná. Necítím se zde dobře. Nemám ráda lidskou společnost, já nejsem člověk. Asi se stala chyba.“ Elena má pocit, že došlo k chybě a že zde nemá být. Jenže ono k chybě nedošlo. Elena není spokojená v životě a částečně i kvůli tomu se zde necítí dobře. Již v dětském kolektivu moc nezapadala, ale ani to není ukazatel, že sem někdo nepatří. Nikdo se nerodí omylem. A že se necítí být člověkem? Cítí, že je odjinud? Otázka je jiná: kdo je člověk a odkud je jeho duše? Nezapomínejme, že Země je součástí kolosu nazývaného Vesmír a my všichni jsme součástí Universa.

Proč mají někteří lid tyto pocity? Každá duše, která žije v lidském těle má svůj úkol. Nepříjemné pocity sounáležitosti se svým životem jsou ukazateli toho, že buď jde dotyčný sám proti sobě, nebo že se má vyrovnat s něčím, co mu není až tak vlastní a bude pro něho problémem to vůbec přijmout. Bude se muset učit něčemu novému, s čím nemá zkušenosti. Může to být i něco, co by nejraději v současnosti neuměl, nebo nedělal. Nicméně, rozhodnuto bylo jinak. Tuto zkušenost a proces učení dotyčný má absolvovat a čím více se tomu bude bránit, tím hůře se bude cítit.

Zahrneme sem i tzv. plán duše, kdy si sama duše stanoví, jaké chce získat zkušenosti. Co z toho vyplývá? Zjišťujeme, že se duše sama rozhodla zde zrodit, něco konkrétního prožívat a najít odpovídající přístup. Nemuselo to být ale před současným zrozením. Mohlo se to týkat některého z minulých životů, kdy ale plán nebyl z nějakého důvodu naplněn. Máme zde i otázku karmy, kdy nám život dává podněty, se kterými se musíme vyrovnávat a úkoly, které máme splnit. Při nesplnění jsme do podobných situací stavěni tak dlouho, dokud úkol nezvládneme. Spadá i karma do plánu duše? To ať si každý odpoví podle své víry.

Život je tedy proces učení a získávání zkušeností. Přiznejme si, že ne vše až tak moc chceme prožívat. Vzpomeňme si na školu, kdy nás některé předměty bavily více, jiné méně a některé jsme upřímně nenáviděli. Nicméně člověk v životě nedělá jen to, co ho baví. Abychom dosáhli spokojenosti a naplnění svých vnitřních potřeb, musíme podstoupit i méně zábavné zkušenosti. Nikdo nežije na růžovém obláčku nekonečného štěstí. Všichni prožíváme vzestupy a pády a při správném uchopení onoho zdánlivého propadu zpětně zjišťujeme, že se vracíme silnější a spokojenější.

Nyní zpět k pocitům některých lidí, že sem nepatří. Je třeba si přiznat jednu věc: nejsme ti, kdo vidí celou mozaiku fungování našich životů, duší, nebo dokonce Universa. Kdo je duchovně výše, vidí jen více střípků, nikoli ale celek. Toto není schopen náš mozek přijmout a zpracovat. Je to vysoko nad našimi možnostmi a je dobré cítit k Universu a jeho mechanismu pokoru a úctu. Myslíte, že se stala chyba? Ne, nestala. Kdo zde nemá být, ten tu není. Kdo zde je, ten má úkol. Někdy je ale pro člověka těžké svůj úkol odhalit. Někdy se jeho přijetí tak silně brání, že jde proti všemu. Taková veliká vzpoura proti sobě nikdy nedopadá dobře a může dojít k roztříštění osobnosti a energie, kdy se dotyčný člověk nemá šanci sám zharmonizovat. Potom se cítí ztracený, vyčerpaný, bezmocný a nevidí v ničem smysl.

Co je tedy základem, když se zde necítíte dobře a máte pocit omylu osudu? Uvědomte si, že kdybyste zde být skutečně neměli, nejste tu. Jste jinde… Ale jste zde a máte tu úkol. Je důležité odhalit, co vám život událostmi a tím nabitými zkušenostmi chce říci. Co máte vyřešit? Co je váš nynější úkol? V principu byste se měli dostat do harmonie, což jde postupně  krůček po krůčku. Je to asi tak, jako když skládáte puzzle. Doplňujete splněnými úkoly skládačku tak dlouho, dokud nemáte kompletní obrázek. V tomto bodu dochází k uvědomění, co jste měli udělat a proč. Dokud ale tohoto nedosáhnete, je třeba trpělivě skládat jednotlivé dílky k sobě. Někdy je třeba, aby člověka někdo nasměroval a poukázal na to, kde dělá chyby a na co se zaměřit. Potom už je ale na každém, aby svoji poctivou prací svůj úkol postupně plnil.

Co se stane, když začnete své životní úkoly plnit? Váš život se začne měnit a vaše pocity také. S rostoucí spokojeností a naplňováním vašich potřeb začnete své zrození přijímat.
„Stala se chyba, já sem nepatřím!“ Ale ano, patříte. A třeba toto zjištění s vědomým přijetím své role zde na Zemi je vaším životním úkolem. Plněním dílčích úkolů se budete blížit k přijetí svého úkolu a následného splnění.
Stala se tedy chyba? Ne! Kdo tu nemá být, ten zde není.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *