Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Již ve škole smutně sledovala, jak jsou někteří spolužáci a spolužačky oblíbení, populární a zbožňovaní svým okolím. Toužila po stejném obdivu a pozornosti, ale bála se jakkoli projevit. Styděla se vyjádřit svůj názor a při představě k někomu sama přijít a promluvit na něho, propadala až panickému strachu. Proto snila a tajně si představovala, jak se stává středem pozornosti a uznávaným členem dětského kolektivu.

V realitě byla pro ostatní spíše „ta divná“. Byla tichá, nenápadná, stydlivá, a stála na okraji dětské společnosti. Roky ubíhaly a postupně si na škole prošla peklem šikany. Žádného přítele dosud neměla, přesto že již přicházela do věku osmnáctých narozenin. Byla objektivně hezká i inteligentní, ale příliš stažená sama do sebe na to, aby dokázala zaujmout své okolí. Žila spíše v ústraní a pro ostatní začínala existovat jen v případě, když něco potřebovali. Ona byla v těchto chvílích vděčná i za takovou pozornost.

Doma to nebylo o moc lepší. Rodiče na ní nikdy neměli moc času, nezajímali se o její problémy, ani radosti. Vyrůstala v samotě, pocitech opuštění a věčném snění, jak se vše zázrakem změní. Stálou společnost ji dělaly knihy, které milovala. Jednou narazila na knihu, která ji velice zaujala. Byla to kniha o magii a natolik ji uchvátil její obsah, že si jí zapůjčila domů. Hltavě ji celou přečetla a měla jasno: bude z ní veliký mág. Zařídí si svůj život pomocí astrálních bytostí, které jí budou sloužit. Ano evokační a sférická magie, to je ono! Bude úspěšná a všem dokáže, že ona něco znamená. Astrální sluhové jí to zařídí.

Počáteční cvičení, která se týkala kultivace osobnosti a sebepoznávání, jí nezajímala. Vždyť se znám, co bych zkoumala? Je to nuda a já přeci nemám, co bych kultivovala. Za nic nemůžu, jsem obětí společnosti!  ….a začátky proto přeskočila. Netrpělivě již toužila pracovat s energiemi a astrálně cestovat. Protože jisté dispozice zde byly, poměrně brzy se jí podařil, podle návodu, první vědomý astrální výstup. Byla nadšená. Sice zpočátku v astrálním světě nic neviděla, ale to se časem upravilo. Krátce po té začala pozorovat, jak se jí mění vnímání světa. Viděla kolem lidí nejen barevné aury, ale jakési šedé závoje, které za sebou většina lidí táhla jako stín. To byly jejich starosti, ale také závislosti a strachy, které si s sebou vlekli. Občas se jí zjevovaly tváře a slyšela hlasy. Byla hrdá na to, jak krásně vnímá energie v astrálním světě. Při usínání, vídávala hromady očí, které ji pozorovaly. Časem si povšimla, že některé nejsou lidské. Začala vnímat nejen oči, ale také se ze tmy občas vynořil podivný obličej s ostrými zuby a krvavýma očima. Začala se bát. Po dalších pár týdnech jí tato tvář děsila i ve dne. Snažila se skrýt, bála se chodit spát. Tvář nad ní visela, jako nějaký obraz a pronásledovala ji ve snech i v bdění. Hlasy, které slyšela začaly být čím dále intenzivnější a vnímala přízraky skoro na každém kroku. Hlasy ji nabádaly k různým věcem a chtěli po ní, aby je poslouchala. Když neuposlechla, hrůza v ní se stupňovala. Nevěděla, kam se schovat, až ji jednoho dne odvezla sanitka na psychiatrickou kliniku, kde si pobyla tři měsíce. Diagnoza zněla neúprosně: psychoza.
Má tato dívka šanci na normální život? Ano, má…ale bude to ještě boj.

Kde se stala chyba? Duchovno nikdy nesmí být únikem před realitou, útěkem sama před sebou a před svým životem. Útěk není řešením, a zvláště ne útěk do nehmotného světa. Pokud se někdo rozhodne, že se chce zajímat o energie a jejich působení, musí nejdříve postupně poznávat sám sebe. Musí se kultivovat, pracovat na těžkých koncentračních cvičeních a nikam nespěchat. Musí poznávat a odkrývat své emoce, myšlenky a také to, co se pod nimi hlouběji skrývá. Musí poznávat a umět zvládat nejen své strachy, ale i své emoce; být zdravě sebevědomý, nesoutěžit a nedokazovat nic sobě, ani druhým. Je třeba trpělivě pracovat na sobě a nic před sebou neskrývat. Nelhat si. Největším nepřítelem na duchovní cestě je to, co člověk ignoruje, nebo před čím utíká. Věřte, že člověka s rostoucími schopnostmi vše časem dostihne neúprosně a s velikou silou. Často lidé útočí podvědomě sami na sebe a čím větší potenciál, tím silnější útoky jsou. Rozlišíte, kdy na sebe útočíte vy sami, a kdy se jedná o vnější působení? Bez hlubšího zkoumání sama sebe a  práce na sobě je to prakticky nemožné rozeznat. 

Nadání v tuto chvíli může být spíše překážkou. Čím nadanější člověk je, tím snáze postupuje. Ale také tím větším rizikům bude čelit v případě, že není připravený a srovnaný sám se sebou. Mnoho lidí kvůli tomu skončilo přesně tak, jako dívka v uvedeném příkladu, nebo i hůře, než ona.

Jaký je tedy zdravý přístup k duchovnu? Je základní otázka: Proč se chci věnovat některému s duchovních směrů? Co pro mě znamená hmotný svět a můj život?
Duchovno a hmotný svět nelze oddělovat. Prolínají se, a dokáží se krásně doplňovat. Ano, energie, a umění s nimi pracovat, mnohé dokáže dát. Můžete si toho hodně do života přivolat. Ovšem při nezvládnutí (většinou z důvodu netrpělivosti a malé pečlivosti, nebo přeceněním svých schopností), si toho také dost přivoláte. Potom velice těžké se toho zbavit. Důležité je vědět, že největším nepřítelem je to, co si na sebe člověk stvoří sám, nikoli to, co se pohybuje kolem vás. Vy sami otevíráte svoji náruč různým energiím k sobě. Je také dobré vzít na vědomí, že nevědomost, do jisté míry, v tomto světě chrání.

Proto je na každém, aby pečlivě zvážil, jestli stojí nohama dost pevně na zemi na to, aby si začal rozšiřovat obzory studiem nehmotných světů. Je na zvážení každého, aby zhodnotil, jestli utíká, nebo chce zkoumat a učit se. Jakmile nastoupíte na cestu učení, je těžké z tohoto „vlaku“ vystoupit.
Ať se rozhodnete jakkoli, musíte vědět, že máte svůj život, na kterém záleží a duchovní svět neumožňuje útěk před realitou bez následků.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *