Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Chci mít schopnosti!
Chci více vědět!
Chci mít astrální zážitky!
Chci vyřešit svůj život?
Chci umět…!
Chci být zajímavý!
Chci být silný!
Něco se mi stalo a chci to pochopit!

Toto jsou nejčastější důvody, proč se lidé vrhají na duchovní cestu. Hledají potom někoho, kdo jim pomůže. Hledají někoho, kdo jim zaručí výsledky. V neposlední řadě hledají někoho, kdo jim zaručí RYCHLÉ výsledky. A to je začátek šíleného sprintu a slepé honbě za schopnostmi. Přitom duchovní cesta není sprint a ke sprintu a závodům má daleko asi stejně, jako hlemýžď na dostihy. Jenže většina lidí nechce čekat. Co je natolik žene, že riskují nemalé oběti? Co je tak žene, že přeskakují důležitou, a dokonce základní část výcviku? Vrhají se slepě do meditací, kterým pořádně nerozumí. Meditují ve skupinách a netuší, kdo je jejich soused. Netuší, co kdo sleduje návštěvami veřejných skupinových meditací. A věřte, že ne všichni jsou stejně nadšení, a ne všichni sledují stejný cíl, jako vy.

Úskalí hromadné meditace
Hromadná meditace je dnes poměrně dost rozšířená, populární, propagovaná, ale také velice riskantní.
„Co je na ní špatného? Vždyť mniši v Tibetu také meditují společně, ne?“ namítnete. Jistě, skupinka mnichů medituje nezřídka společně. Ale tito lidé žijí v uzavřené komunitě a rozhodně se do této komunity nedostane každý, kdo by chtěl. Také je dobré nenechat bez povšimnutí jejich způsob života. Je docela rozdíl mezi skupinkou několikrát denně meditujících a spolu žijících mnichů a mezi těmi, kdo se stýkají na dvakrát, nebo jednou týdně na meditacích, že?
Když meditujete, vytvoříte kolem sebe energetický vír v rozsahu až osmi metrů. Jak můžete v klidu meditovat, když do vašeho energetického pole zasahuje vír souseda? A kdyby jen jednoho! Do toho připočtěme, že každý člověk je jinak duchovně vyspělý. Každý člověk disponuje jiným typem energie. Každý má jiné starosti. Jiné priority. A toto vše se promítá do energetického víru, který kolem sebe při meditaci tvoří. Víry se samozřejmě prolínají a neškolený člověk nemůže poznat, co je jeho a co ne. Na meditacích se pohroužíte sami do sebe a otevíráte se daleko více astrálním vlivům než v bdělém stavu. Tedy i vlivům okolních energií, které kolem sebe a v sobě mají druzí lidé. Je to moudré? Kolik lidí chodí na meditaci tzv. dobít baterky? A kolik jich své „baterky“ dobije právě od meditujících sousedů? Není lepší si zaplatit individuální lekce?

 Chci rychlé výsledky!
Mnoho lidí touží po určitých schopnostech. Hledají své dispozice, které by potom mohli rozvíjet. Již po měsíci, maximálně po čtvrt roce se chtějí kochat svými výsledky. Když někde zjistí, že se budou muset v sobě určitým způsobem pitvat, znechuceně odchází jinam se slovy: „Tak na tohle fakt čas nemám!“ Potom se nadšeně vrhají ke guru, který jim slíbí rychlé a téměř bezpracné výsledky. V lepším případě ztratí peníze, ale v horším si zavaří na veliké problémy. Mnoho takových guru něco skutečně umí. Nejsou to šarlatáni, ale rozhodně se nemíní stát učitelem, který své žáky vede k trvalým a rostoucím výsledkům. Vznikají závislosti a co hůř! Mnoho lidí, kteří se na mě potom obrací o pomoc jsou doslova v dezolátním stavu. Mnohé takový guru pouze zneužil pro své účely. Nemálo lidem se zhroutily do té doby fungující vztahy, ale i zdraví. Byli však dlouho přesvědčeni, že to tak má být a prochází duchovní transformací. Věřili, že jim ostatní závidí a neunášejí jejich úspěchy a růst. Věřili, že jsou více než druzí lidé. Zhroucení života během pár měsíců transformací samozřejmě je, ale rozhodně ne duchovním růstem.

 Nevím, jak se Petr dostal do spolku ženy, která si nechávala říkat Ráchel. Nicméně jsem ho znala již pár let a to, co se z něho stalo nepřipomínalo Petra, kterého jsem znala. Ráchel své žáky vedla ke komunikaci se světelnými bytostmi. Prý…říkala to tak. V jejím domě probíhaly seance a vzývání jakýchsi bytostí, o kterých mi ale Petr nebyl schopen nic bližšího říct. Prý jsou to ti hodní a jen pozitivní a není o čem diskutovat! Prý každá negace musí z člověka pryč, aby byl zcela čistý. Petr si nechal od kohosi, koho vnímal jako anděla diktovat vše. Opustil svoji přítelkyni, odstěhoval se, přerušil kontakt se svými dětmi, protože ho odmítli k Ráchel následovat. Prý mají na sobě démony, kteří je táhnou do Pekla.  Naštěstí se po pěti letech od Ráchel dokázal oprostit. Mezitím jí ale stačil se skupinou jejích „žáků“ zcela zrekonstruovat dům a poskytovat Ráchel full servis v domácnosti. Ráchel byla nejen šikovná manipulátorka, ale také silná upírka. Likvidovala lidi kolem sebe a poté prohlašovala, že se nechali svést temnem a toto je trest. V podstatě měla pravdu. Jen zamlčela, kdo je tím temnem v jejich životech.

Uvědomte si, že:
Pokud opravdu chcete rozvíjet svůj duchovní potenciál, nebudete mistry za rok, ani za dva roky. Dokonce ani za pět let.
Nic není bez práce a pouhé položení ruky Mistra na rameno se slovy: “Zasvěcuji tě!” schopnosti neprobudí.
Pokud vám něco funguje v davu a přítomnosti Mistra neznamená, že máte danou schopnost skutečně otevřenou. V přítomnosti silných lidí se schopnost otevírá, ale bez jejich přítomnosti se opět uzavírá. Tito lidé vám totiž na chvíli změní vibrace svojí přítomností, ale sami si je udržet bez výcviku nedokážete.
Kdo vám slibuje zázraky bez jakékoli vaší snahy, něco od vás pouze potřebuje.
Kdo vám říká, že je anděl, výjimečný člověk, čarodějka atd. a proto mu ostatní pouze ubližují, není skutečný mistr. Mistr se umí o sebe postarat a nestěžuje si.
Kdo sám sebe prohlašuje za nadčlověka, anděla, nebo démona má veliké vnitřní problémy.
Skutečný Mistr je tolerantní, moudrý a není agresivní, když s ním někdo nesouhlasí.
Skutečný Mistr je trpělivý a chápe, že každý má svůj vnitřní svět jiný.
Skutečný Mistr si své žáky vybírá. Nepřijme někoho, kdo je na absolutně odlišné vlně. Nebyl by pro něho dobrým Mistrem a ví to.

Pokud chcete skutečně duchovně růst, nespěchejte. Základ, na kterém teprve můžete něco stavět je práce na sobě, a hlavně sebepoznání a sebepřijetí. Je třeba odstranit balast a dostat se skutečně sám k sobě. Sejmout růžové, ale i černé brýle. A toto není otázkou týdnů, ale měsíců, nezřídka i let. A to jste ještě nezískali konkrétní směr! Sebepoznání a sebepřijetí je základem pro jakýkoli duchovní směr. Bez tohoto základu při troše štěstí nedosáhnete žádných výsledků. V případě talentu, který je v těchto případech spíše na škodu při honbě za schopnosti zradíte sami sebe v tu nejnečekanější chvíli. Bude to ve chvíli, kdy se budete cítit neporazitelní a nezranitelní, nebo když vás dostihne vás vlastní strach. A ani jedno z toho nikdy nedopadá dobře.

 


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *