Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

 

Tentokráte se ve svém zamyšlení budu věnovat bolestivému a velice kontroverznímu tématu. Jedná se o sebevraždy. Je mezi námi mnoho lidí, kteří touto cestou přišli o svého známého, přítele, nebo dokonce člena rodiny. Potom u pozůstalých vznikají otázky:
„Je možné, aby duše sebevraha došla klidu?“
„Má tato duše právo na další zrození?“
„Bude duše za sebevraždu potrestána?“
Dovolím si na tyto otázky zde napsat svůj názor.

Člověk přichází na svět, aby se učil, načerpal zkušenosti a žil, jak nejlépe dokáže. Je dobré si uvědomit, že život si sám člověk nedává. Život nám byl dán a je to obrovský dar. Někteří lidé ale tento pocit nemají. Cítí se nespokojení, bezradní a nemají pocit radosti. Někdo má dokonce pocity, že na tento svět nepatří. Nicméně, kdyby sem skutečně nepatřil, nenarodil by se zde. Pod vlivem silných pocitů u některých lidí vznikne v hlavě myšlenka, že by bylo nejlepší vše ukončit. Přestanou hledat řešení a ve smrti hledají únik.

Něco jiného je myšlenka a něco jiného je čin. Kolik lidí stálo na prahu rozhodnutí o konci, ale v poslední chvíli si to rozmyslelo? Je to většina. Ovládla je jiná myšlenka a oni zjistili, že chtějí žít. Tito lidé potom překonali krizi a jdou dále životem. Potom máme mnoho lidí, kteří se k činu odhodlali. Byli pevně přesvědčeni, že chtějí odejít, ale přežili svoji smrt. V lepších případech se pokus o ukončení života obešel bez následků, v horších případech si člověk následky svého rozhodnutí ponese po zbytek svého života. A co hůř! Nejen oni sami, ale i jejich blízcí.

Nyní se obraťme k otázce duše. Lidé, kteří sebevraždu přežili často vypráví o zážitku, který jejich pokus provázel. Zjevilo se jim světlo, které na ně promluvilo, nebo slyšeli silný hlas. Někdo dokonce vnímal něco, jako vztyčený prst. Ale ve všech případech poselství bylo prosté: „Ještě není čas, vrať se zpět!“ Někdy lidem proběhl jejich život hlavou a oni si mnohé uvědomili. Potom se vrátili do života s pozměněnými názory a jejich životy pokračují dál. Jsou případy, kdy mají blízcí po návratu dotyčného do života pocit, že mají před sebou jinou duši. Vidí, že se změnil, dokonce i jeho mimika a projevy jsou zcela jiné. Mají před sebou někoho, koho vůbec neznají. Došlo při pokusu o sebevraždu k záměně duší, nebo si jen dotyčný člověk něco uvědomil a probudila se jeho dosud neprojevená součást jeho osobnosti? Těžko soudit…

Jsou ale lidé, kterým se pokus o sebevraždu podaří. Jsou zde jak lidé, kteří ukončit život chtěli, tak lidé, kteří páchají tzv. demonstrativní sebevraždy, kterými terorizují své blízké. Ve skutečnosti zemřít nechtějí, ale mají tento šílený čin jako prostředek k vydírání blízkých, kteří se časem bojí cokoli udělat, aby si vyděrač opět nesáhl na život. To jsem ale trochu odbočila… My se zaměřme na otázku, jak to, že se někomu sebevražda povede a někomu ne? Kdo určuje, který člověk přežije a který ne? Je to člověk sám? Pokud ano, jak to, že se přeživší vracejí se vzpomínkou na větu, že ještě není čas, nebo dokonce dostanou vynadáno?

Přemýšlela jsem nad tím, co si člověk má prožít. Je možné, aby duše měla mít zkušenost se sebevraždou, nebo s pokusem o ni? Jak vlastně člověk dospěje k závěru, že svůj život chce ukončit? Zde pomíjím lidi, kteří jsou smrtelně nemocní a již jen trpí. Smrt je v těchto případech skutečné vykoupení. Určuje si člověk sám, kdy odejde? Osobně si to nemyslím. Je mnoho lidí, kteří chtěli žít a nebylo jim to umožněno.

Na to, aby člověka napadla myšlenka na sebevraždu, musí být dotyčný vnitřně nastavený. Když se pokus o ukončení života podaří, byla to možnost rozhodnutí, nebo nevyhnutelnost? Jak moc člověk může ovlivnit vnitřní stav, který ho k činu dožene? Sami psychiatři u pacientů s depresí vědí, že určité procento si nakonec, i přes veškerou snahu a péči sáhne na život.

Vím, že náboženství sebevraždu odsuzuje a sebevrazi jsou předurčeni k věčnému zatracení. Ale kdo dopustil, aby člověka napadlo si sáhnout na život? Na to není nikdo schopen objektivně odpovědět, vždyť i samotný Ďábel je podřízen Boží vůli. Je tedy možné, aby byla duše sebevraha navždy ztracena a odsouzena, když toto bylo dopuštěno? Asi těžce. Duše bude pokračovat ve své pouti. Jediné, co se pravděpodobně stane je to, že v dalším vtělení bude bojovat s podobným problémem.

Život je podle mnoha teorií zkušeností pro duši, která je stavěna před různé překážky. Je zde dokonce teze, která říká, že duše si sama dělá plán pro další život. Dává si úkoly, které chce zvládnout. Dokud ale úkol nezvládne, bude se jí opakovat.
V sebevraždě já osobně nevidím řešení, ale nevnímám to ani jako „věčné zatracení“.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *