Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Myšlenka tvoří rozhodnutí.
Rozhodnutí tvoří čin.
Čin tvoří akci.
Akce tvoří reakci.
A to vše utváří váš život.

Když si tohle uvědomíte a naučíte se s tím pracovat, budete mít vše, co budete chtít. Jenže je v tom malý háček. Myšlenka vzniká na základě toho, co nejsilněji prožíváte. To, čím se nejvíce zaobíráte je stvořitelem veškerých vašich dalších postupů. Lidé si myslí, že když si něco budou slovy neustále opakovat, přijde to samo. Že se na to nějak naladí. Jenže to není až tak úplná pravda.

V každém normálním člověku bydlí emoce. A potíž procesu tvoření je právě v emocích. Proč? Protože emoce, která je nejsilnější tvoří realitu. A nejsilnější emoce bývá většinou skrytá. Bez práce na sobě ji ani neurčíte. Žijete s ní totiž dlouho a jste na ni zvyklí. Není to povrchová neustále se měnící emoční složka vaší osobnosti. To je na povrchu, ne v hloubi vaší duše. Uvnitř vás sídlí stálá emoce. Tak stálá, až z toho mrazí. Tak stálá a jistá, že jí nevěnujete sebemenší pozornost. A právě ta vás řídí a ovlivňuje vaše smýšlení a jednání. Z tohoto důvodu si třeba můžete tisíckrát přát milujícího partnera, ale když bude ve vás silnější pocit, že vás zradí, stane se tak. Podvědomě si přivoláte člověka, který vám to nejsilnější “přání” naplní. Možná budete mít štěstí a potkáte někoho použitelného. Jenže díky té hluboké emoci se buď budete chovat tak, že použitelný partner raději uteče, nebo řeknete, že mezi vámi nepřeskočila jiskra a půjdete pryč. Co je na tom děsivé, že si své chování a jeho důvody ani neuvědomíte. Nebudete vědět, co děláte špatně. Nebudete vědět, co vás na partnerovi nebere a co vám vadí. Proč vlastně nepocítíte takovou touhu a vášeň? Nebude tam totiž prvek nejistoty, který probudí vyšší produkci adrenalinu. To vám dá jen člověk, o kterého usilujete vy, ale on vás ve skutečnosti nechce a hraje si s vámi jako kočka s myší.  Vztah tedy logicky skončí a to vám samozřejmě potvrdí vaše vnitřní obavy, aneb: “Já to tušila!”  V naději, ve kterou jste doufali byl už na jejím počátku stín. Stín nedůvěry, který ničí vše, co by mohlo vnést do vašeho života slunce a jistoty.

Mnoho lidí neví, co uvnitř nich je. Neví, co jim vládne, resp. čím vládnou oni. Neznají se tak, jak je potřeba právě k tomu, aby vědomě směrovali svůj život. Vlastně to už jsem skočila příliš daleko…svůj život? Vždyť nesměrují ani na okamžik sami sebe! Emoce jimi zmítají na všechny strany. Jedou jen podle svých nálad, které jen dokonale zakrývají skutečné jádro problému. Skutečnou hlubokou emoci. A všichni víme, jak rychle se povrchní nálady mění na základě různých podnětů. Jsou tedy nestabilní. Kdo se nevyzná sám v sobě, nikdy nebude schopen sledovat svoji prioritu. Mimochodem až příliš často se setkávám s tím, že lidé sice říkají, že jejich priorita je taková a taková, ale realita je jiná. Myslím, že pro přehlednost je čas na příklad.

Jiřímu skončilo podnikání. Veliká škoda, ale bohužel podnikání postupně upadalo, až nakonec padlo úplně. Zkrachoval. Přemýšlel, jak by se znovu zvedl. Ale nedařilo se. Proto jsme měli konzultaci. Na ní mi Jiří říkal, co všechno zkoušel. Mimo jiné z něho vypadlo, že se mu jeho “kamarádi” smějí. Kamarády jsem dala do uvozovek úmyslně, není to překlep. Proč? Řekněte: když bude někdo váš kamarád, budete se mu smát jen proto, že už není majitelem firmy? Asi ne, že? A určitě ho místo posměšků podpoříte, jak nejvíce budete moci.
Ale zpět k Jiřímu. Jiřímu se bohužel nedaří. Nejde mu práce od ruky. Snaží se získat nějaké výdělečné místo, to ale nepřichází. Vše se hroutí. A v palbě mých otázek Jiří najednou říká: “Ale já jsem nikdy nebyl zaměstnanec. Já vždycky podnikal…”  A máme tu jádro pudla! Jiřímu nejde prioritně o výdělky, ale o to, aby byl podnikatelem. Jo, podnikatelem být může, jenže je neziskovým. Bohužel není jeho prioritou výdělek peněz. Pravdou je, že nevýdělečnost mu sice vadí, ale až tak silně ho nepálí. Má rezervy z dob, kdy se dařilo. Jenže ty jednou dojdou a finance ho skutečně pálit začnou. Ne proto, že nevydělává podle svých představ, ale proto, že zkrátka začne být ve skutečném nedostatku. Pokud své priority nepřehodí, dojde to příliš daleko. A to by byla škoda.

Dokud bude jeho hlavní priorita být na vlastní noze a ne zisk a příjem, síla vysílané emoce vše zařídí. Ano, bude podnikatel. Ale dle mého názoru by podnikání mělo být zdrojem příjmu. Neměl by stačit jen pocit, že podnikám. Na činnost, kde je mi prioritně fuk, že nevydělávám, mám koníčky.  A to přesně brání Jiřímu v nalezení normální práce. V podstatě se stydí za to, že se něco nepodařilo a ještě více by se styděl za pozici řadového zaměstnance. Svoji roli hraje i strach. Strach z role podřízeného. Proto se podvědomě nechce pustit starého. Možnosti jsou, ale on je nevidí. Ano, nejsou podle jeho představ, proto je ani ve skrytu duše nechce vidět.

Nejsilnější emoci se podřizuje realita. Někdo je možná v šoku, někdo se směje. Někdo si říká: “A sakra!” Uvědomte si, že co vysíláte, to také přitahujete. Neznamená to, že když se na všechny usmíváte a jste milí, bude se vám to automaticky vracet. Mnohokráte jsou takoví lidé spíše zneužíváni. Proč? Protože v jejich nitru je to tak nastaveno díky vnímání sama sebe vůči společnosti. Nevnímají sami sebe jako ty, které mají ostatní lidi rádi. V podstatě nevěří ani tomu, že je skutečně někdo rád má a proto ani oni sami nemají rádi lidi. Často jimi i pohrdají, což se jim samozřejmě vrací. Veškerou lásku podvědomě odmítají. Potom už jsme opět u chování, které zapřičiní potvrzení jejich obav, strachů, nelásky a neúcty sám k sobě…ale v podstatě nelásky a neúcty i ke druhým.
A už slyším: “Co jsem komu udělala, že jsou na mě tak zlí?”
Co a komu?
Hodně a sama sobě!

Můžete si dokola opakovat afirmace, ale bez vnitřního souladu s opakovanou větou budete ubíjet sami sebe. Afirmace ve svém důsledku přinese více škod než užitku. A zbytečně. Afirmace může být výborný pomocník. Jenže na ni musíte být uvnitř naladěni. Ona sama vás nepřeladí. Naopak! Pokud nejste v souladu s tím, co si stále opakujete a neznáte důvody a podstatu proč se vám to a to nedaří, budete se bezduchým opakováním afirmace jen zatvrzovat do přesného opaku toho, co vědomě chcete. Budete se utvrzovat v něčem, co byste měli naopak pustit. Následkem toho všeho sílí pocity sebelítosti, vzteku na sebe i okolí, pocitů ublíženosti, ale i závist vůči druhým atd. A hop! Budete mít nechtěnou silnou emoci, kterou budete intenzivně vysílat. A to budete i dostávat.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *