Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Nad tímto článkem jsem dlouho přemýšlela a je možné, že může i určité lidi pobouřit. Přemýšlela jsem nad tím, proč se tolik na sociálních sítích objevují příspěvky s obsahem, co vše si se sebou člověk nevezme do hrobu. O co děsivěji tyto příspěvky působí, když jedním dechem dodávají, jak není v podstatě o co se snažit, protože „do hrobu si to nevezmete“. Jistě, do hrobu se nikdo nevezme byt, dům, peníze, ale ani milované lidi a zvířátka. Nikdo si do hrobu nevezme zdraví. Jídlo a pití vám tam bude také k ničemu. Nevezmete si tam nic jiného, než své nefunkční tělo a něco důstojného na sebe na pohřeb. A i zde se nabízí otázka, jestli vám to nebude v tu chvíli zcela lhostejné. Podle článků, nad kterými se mi ježí všechny vlasy na hlavě, je totiž smysl života právě smrt. Když tento názor převedu dogmaticky do reality, člověk si rovnou může opatřit fešnou rakev a čekat, až to přijde. Člověk přeci nic nepotřebuje, protože to není součástí funkční výbavy po smrti.

Proč ale tyto články vyvolávají u mnoha lidí takové nadšení? Nic nechtít, vše je zbytečné….nic nepotřebuji. Jak zastánci takového způsobu „života“ chtějí žít? Trochu mi to zavání neúctou k daru života. Co když smyslem života je ta nejprostší myšlenka a sice život samotný? Život, kdy toužíme, snažíme se, radujeme se, nebo teskníme. Život, kde prožíváme různé situace, ke kterým zaujímáme své postoje, názory a poté rozhodnutí následované činy. Co když je smysl života právě o jeho prožívání a poznávání? A smrt? Co je to smrt? Nikdo ji zatím není schopen plně a uspokojivě definovat. Máme různé víry, kdy se každý řídí tou svoji a podle mého názoru je to tak v pořádku. V každém případě je smrt velikou změnou pro samotné bytí/nebytí člověka.

K tomu se logicky váže otázka, jak asi dítě, které se vyvíjí v bříšku své maminky vnímá zrození? Nikdo to nedokáže říci, i když jsme si to všichni prožili. Prenatální pocity miminka a jeho zrození je zasuté hluboko v podvědomí a zakodované před zvídavostí člověka. Někdo namítne, že hypnozou jsme schopni toto rozkodovat a znovu prožít. Nicméně i zde si musíme položit otázku, do jaké míry je prožitek autentický a jak ho náš mozek bude ohýbat. Totéž se týká i terapií, které lidi uvádějí do minulých životů. Jsou to vzpomínky vaší duše, nebo genetická paměť? Nebo ještě něco jiného? S jistotou vám to neřekne nikdo. Kdo tvrdí, že vše ví a zná, ten bývá spíše zaslepený a málo otevřený odlišným názorům. Existuje víra a každý má svojí. Víra se stává vaší pravdou a ovlivňuje váš život.

Jak je to tedy s tím usilováním, chtěním a uspokojováním svých potřeb? S užíváním si hezkého, či snahou o zlepšení v těžkých chvílích? Myslíte, že je nejideálnější nic neřešit a přesvědčovat se, že to není třeba, protože do hrobu si to člověk nevezme? Nebo se snažit o co nejlepší řešení a prožitek? Lidé, kteří nadšeně kvitují příspěvky výše uvedeného typu se stejným nadšením reagují na příspěvky o prožívání života stylem „tady a teď.“ Není to v rozporu? Mě osobně to totiž vůbec neladí dohromady. Málokdo z nás by dokázal nebydlet v bytě, či v rodinném domě. Nikdo nedokáže nejíst a nepít. Kdo miluje, ten chce s milovanou bytostí sdílet svůj život. Když máte zvířátko, budete se o něj starat a budete se snažit mu zajistit co nejhezčí život. A to i přesto, že si nic z toho onen tvoreček do hrobu nevezme. A ani vás si tam nevezme. Když máte dítě, děláte pro něj všechno, co je ve vašich silách. Dáváte mu lásku, ale také hranice. Snažíte se ho připravit na samostatný a plnohodnotný život. A samozřejmě má každý rodič přání, aby se jeho dítě mělo lépe, než on sám. Ale do hrobu si to přeci nevezme…. Proč se tedy snažíte? Pro život!

Proto se vždy zamyslete, co pro vás v praxi různé názory znamenají. Uvedu příklad na citlivém tématu, kterým jsou peníze:
Je zbytečné chtít peníze? Opravdu? A z čeho budete žít? Jeho Svatost Dalajláma je velice moudrý muž, který řekl: „ Lidé obětují zdraví, aby vydělali peníze a potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví. Tak se znepokojují budoucností, že si neužívají přítomnost. A žijí tak, jako by nikdy neměli zemřít a potom zemřou bez toho, aby před tím žili.“ Každý citát chápe po svém. Nicméně, než citát někde použijete, zamyslete na nad tím, jakým způsobem života žije Jeho Svatost Dalajláma. Má děti a rodinu? Musí přemýšlet, čím zaplatí nájem, jídlo a oblečení? Musí přemýšlet nad tím, čím zaplatí vzdělání sobě a svým dětem? Uvažuje nad důchodovým spořením? Nyní se mnou někteří lidé asi nebudou souhlasit, ale uvědomme si, že tento velice moudrý muž žije zcela odlišným způsobem života, než většina z nás. I ten nejmoudřejší citát je nutno pojímat vzhledem ke svému reálnému způsobu života. Souhlasím zde s tím, že jsou lidé, kteří se ženou za penězi, které si v důsledku neužívají. Jen hromadí a strachují se o ně. To už je ale posedlost… Nicméně mnoho lidí, se kterými jsem hovořila jeho citát pojímají tak, že peníze nepotřebujeme a hlavní je zdraví. Peníze prý zdraví nepřinesou. Jste si opravdu jistí, že peníze neumí přispět k lepšímu zdraví člověka? Faktory jako např. kvalitní potraviny, bydlení, zubní ošetření, ale i eliminace stresu, který při finančním nedostatku pociťuje každý člověk při pohledu na složenky…to přeci zdraví dokáže výrazně ovlivnit. Proč se dělají sbírky na léčbu nákladných léčebných výloh pro děti i dospělé, když peníze zdraví nemohou dát? Peníze nejsou Bůh ani Ďábel a při rozumném přístupu jsou jedním z prostředků ke kvalitně prožívanému životu.

Potřebujeme toho pro svůj život relativně dost, abychom byli spokojeni. Každý má své priority jinde a o jejich naplnění bychom měli usilovat i přesto, že si nic z toho do hrobu nevezmeme.


Pokud se ti líbil tento příspěvek - sdílej!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *